HOMILIE: Přidává utrpení životu hodnotu?
Vydání: 2020/21 Oslava 100 let Jana Pavla II., 19.5.2020
Evangelium této neděle je částí Ježíšovy velekněžské modlitby. Jeho pozadím je vztah utrpení a vzkříšení. Můžeme si všimnout, že tu nenajdeme žádný výrazný znak smutku, ale jen odhodlání jít dopředu a splnit svůj úkol. Jinak se to jeví u synoptiků, kde je více přítomen aspekt smutku a bolesti z toho, co Pána čeká a co se má stát. I když se to může zdát protikladné, je to ve skutečnosti projevem jeho vnitřní svobody.
Je nám známo, že člověk se přirozeně a instinktivně vyhýbá všem utrpením, která může zažít na tomto světě. Je to podobné, jako když se někdo chrání, když na něj směřuje nenadálý úder. On s tím nepočítá a není připravený. Proto je jeho reakce podvědomě obranná. Jinak vypadá situace a odlišně se reaguje, když je člověk na něco připraven a počítá s tím. Ježíš přijímá ukřižování nejen z poslušnosti, protože je to vůle Otce, ale i z lásky k lidem. To mu ovšem nebrání, aby současně ukazoval k tomuto činu svůj odpor. U Ježíše tedy můžeme vidět celou paletu lidských i božských postojů.
Tu se před námi může vynořit otázka: Přidává utrpení životu hodnotu, prohlubuje jeho pochopení? Vždyť Ježíš předpovídal, že i my budeme stále pronásledováni (srv. Jan 15,20). A vidíme, že v celých dějinách, i když v rozmanitých formách, je tomu více či méně stále tak.
Vždyť kdo doteď vládne na tomto světě? Můžeme mít o moc lepší osud, než jaký měl náš Stvořitel a Vykupitel a v příslušné míře i množství našich spolubratrů? Když si zrekapitulujeme lidské dějiny, období pokoje a míru či vítězství spravedlnosti nebylo mnoho. Zdá se, jako by vládcem na tomto současném hmotném světě byl víc vládce temnot než Bůh. Z jeho moci se před Božím vtělením (ne bez pádů a omylů) vymkli jen ti jedinci, kteří byli (s pomocí zvláštní Boží milosti) schopni mu plně nepodlehnout. Například Abraham, Mojžíš, David a další. Panna Maria je v této řadě výjimečná. Jejich vliv však byl jen v určitých situacích, ne obecný. Vykupitelem je jen druhá božská osoba. Oni připravovali cestu spásy. Na jiném místě to objasňuje Jan Křtitel (srv. Mk 1,7).
Ježíš ve své modlitbě neprosí za svět, ale jen za ty lidi, které dostal od Otce. To se některým současným uším může zdát divné. Pochopit tento zvrat je možné tehdy, když si uvědomíme, že všechno, co se děje ve světě, Bůh buď chce, nebo dopouští. A na druhé straně lidé nejsou pasivními činiteli, nýbrž aktivními účastníky spásonosného dění. Proto Ježíš všechny ty, kteří ho přijali a poznali jako Božího Syna, dostal od Otce... On zemřel a vykoupil všechny, ale ne všichni ho přijali.
Mons. LADISLAV HUČKO, apoštolský exarcha
Sdílet článek na:
