Vydání: 2023/8 Vstupujeme do postní doby, 21.2.2023

Je od Ducha hezké, že vyvádí Ježíše na poušť, aby ho tam nechal s ďáblem o samotě? Víme, že to tak úplně není, ale přesto se občas právě takto sami cítíme. Raději bychom se za normálních okolností chovali vždycky natolik dobře, aby se nás pokoušení ďáblem na poušti pokud možno vůbec nezačalo týkat. Leckdy v tomto smyslu chápeme i předposlední a poslední prosbu Otčenáše: „A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od Zlého/zlého.“ Paradoxně ovšem zkoušky a pokušení nechyběly ani v ráji, dokonce se jim nevyhnuli ani andělé. I Pannu Marii leccos z Boží strany překvapovalo, ba bolelo, a jak čteme dnes v evangeliu, s pokušením se musel vyrovnávat i sám Boží Syn.
Proč Bůh takovým zkouškám nezabrání? Potřebuje snad vedle sebe někoho hříšného, aby sám sobě dokazoval, že je milosrdný? Nebo aby nikdo nezastínil jeho dokonalost? Zrovna Panna Maria a Pán Ježíš by mu takovýto cíl nenaplnili. On ho ovšem takový ani nemá. I se zkouškami totiž ve svém záměru se stvořením počítal, a to dokonce i s těmi, které nezvládneme. Jak překonaná pokušení, tak i pády totiž umožňují, aby se vyvíjel náš vztah s ním, a naopak víceméně znemožňují,
aby stagnoval.
Jak v pokušení Adama a Evy, tak ostatně v každém našem pokušení se mezi sebou utkává lidské ego a Boží vůle:na jedné straně touha, aby bylo po našem (často spojená s přesvědčením, že tomu tak bude vlastně lépe), na druhé důvěra, že Dárce života nezklame. Je zajímavé, že své ego vnímáme (pokud vůbec) právě až při pokušení; někdy ho dokonce odhalíme až po selhání. Naše ego ale není tím, kým jsme my před Bohem – ve skutečnosti je ego lží o sobě, chimérou o vlastní velikosti. Možnost tuto lež odhalit a zříct se jí, vrátit se k pravdě a růst v ní, míváme často až ve zkouškách. Právě tam, rozhodujeme-li se pro Boha, se náš vztah s ním může stávat nosným. Výhrou v pokušení není, že prokážeme svou sílu a schopnost zvládat život bez Boha, ale pravý opak – větší zkušenost s Boží pomáhající blízkostí a prozřetelnou dobrotou, pro kterou se nám otevřou oči hned po zkoušce.
Svět ani druzí lidé nezačnou fungovat podle toho, jak jim my předepíšeme. Podle vlastních představ nefungujeme ostatně ani sami. Tam, kde chceme, aby bylo „po našem“, uskutečňujeme reálně vůli Božího nepřítele. Postní doba před námi otevírá možnost jednat jinak. Co je teď mou pouští, oblastí, kde mě pokušitel svádí jednat bez Boha?Každý teď na nějaké takové poušti jsme. V analogii k Otčenáši se můžeme modlit: „Nedej nám zapomenout, že jsi v pokušení s námi, a naplň nás dobrem – Tebou samotným.“