HOMILIE: Pokorné srdce a schopnost Bohu naslouchat

Vydání: 2022/51 Plamínek z Betléma vybízí k radosti, 13.12.2022

Letošní advent je v naší zemi, kromě obvyklého předvánočního shonu, provázen také kampaní před prezidentskými volbami, které nás čekají v lednu. A tak se s blížícím termínem voleb na veřejné scéně stále častěji objevují prezidentští kandidáti a prezentují se v setkáních, rozhovorech či debatách. Každý z nich se snaží říct různým způsobem to stejné: „Myslím, že mohu být dobrým prezidentem, protože mám schopnosti, zkušenosti a znalosti, které mohu v této funkci dobře uplatnit.“ Zároveň předkládají své plány a vize, jakým způsobem budou úřad vykonávat.

V biblických textech, které nás provázejí prožíváním přípravy na Vánoce, se na scéně adventu objevuje také celá řada postav. Zpočátku to byl zejména starozákonní prorok Izaiáš. Poté „hlas volajícího na poušti“, předchůdce Páně – Jan Křtitel. A nyní v posledním týdnu adventu to jsou především Maria a Josef. Z pohledu života tehdejší společnosti osoby naprosto bezvýznamné svým postavením a vlivem, které nikam nekandidují. Od nikoho z nich neuslyšíme: „Myslím si, že na to mám, být předchůdcem, matkou či otcem Mesiáše.“ A přesto je Bůh volí k tomuto jedinečnému úkolu v příběhu přicházení Spasitele na tento svět. Všichni totiž mají tu základní kompetenci, aby ve svém poslání mohli obstát. Naslouchají Bohu a dávají se mu k dispozici, přestože jejich plány a vize byly úplně jiné a tomu, kam je Bůh chce vést, zřejmě v dané chvíli rozumí velmi málo. Mají ale důvěru v Boha a pokorné srdce, ve kterém se zrcadlí Boží velikost a krása. Proto se skrze ně může naplnit to dávné Izaiášovo proroctví: „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel, to znamená Bůh s námi.“ (Iz 7,14). Když se podíváme na sebe, musíme si přiznat, že často vynakládáme mnoho úsilí na to, abychom něco znamenali. Abychom nějak vypadali ve společnosti, v rodině, před svými známými. Abychom zapůsobili na druhé a mohli se pochlubit třeba tím, jak to i u nás o Vánocích máme krásné. Pro příchod Spasitele ale ve skutečnosti nic z toho nepotřebujeme, protože, jak píše svatý Pavel: Bůh nás miluje a povolal nás do stavu svatých (srov. Řím 1,7). Potřebujeme to stejné, co Jan Křtitel, Josef a Maria – pokorné srdce a schopnost Bohu naslouchat a hledat jeho vůli i v situacích, které jdou možná někdy i proti našim lidským plánům a představám. Kéž bychom to dokázali. Kéž by to dokázal i nově zvolený příští prezident.

Mons. MARTIN DAVID, apoštolský administrátor ostravsko-opavské diecéze

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 6 7. – 13. února 2023

V Praze začala evropská synoda

„Zde jsme, před tebou, Duchu Svatý, shromážděni ve tvém jménu.“ Slovy starobylé modlitby „Adsumus“, která od začátku doprovází společnou synodální cestu církve,…

celý článek


Přestaňte drancovat Afriku

„Chci dát hlas těm, kteří ho nemají,“ vysvětlil papež svou šestidenní cestu do Konga a Jižního Súdánu (31. ledna až 5. února), kde mluvil ostře o problémech kontinentu,…

celý článek


Někdy pláču i s rodiči

O svém trápení v nemoci si potřebují povídat nemocné děti, ale hlavně jejich rodiče. K tomu slouží mimo jiné nemocniční kaplani. V několika nemocnicích tuto službu…

celý článek


Rutina, kterou potřebujeme

Národní týden manželství, který začíná 13. února, má jako letošní motto „manželské kontrasty“. Zkusili jsme se proto podívat na jeden z nich: všední versus nevšední.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay