HOMILIE: Pochybujeme o tom, že Bůh je dobrý

Vydání: 2022/12 Uprchlíci a setkání s nadějí, 15.3.2022

V tomto evangeliu přichází Ježíš s něčím novým oproti teorii o odplatě: Bůh netrestá. Pro židovské smýšlení tehdejší doby představovaly životní těžkosti a neštěstí znamení Božího soudu – člověk platí za svá provinění. Toto přesvědčení pochází ve skutečnosti ze smýšlení nás samých coby lidí poznamenaných hříchem, pro které je těžké věřit v Boží dobrotu. Po ztracení pozemského ráje je vše raněno pocitem viny a na všechno se nahlíží z tohoto pohledu – že dobro a zlo jsou přímým důsledkem našich skutků.

Ježíš však smýšlí jinak. Výchozím bodem pro něj není hřích, ale milosrdenství. A z toho vyplývá, že hřích se před velikostí Boží lásky k nám stává relativním. A proto, i když člověk hřeší, Bůh netrestá. Ježíš spíše tvrdí, že se sami odsuzujeme nedostatkem obrácení. Jsme to my, kdo se vzdaluje od Boha, nikoli naopak – a to proto, že máme strach ze soudu, který často není ničím jiným než promítáním našeho pocitu viny. Máme strach přiblížit se k Bohu, protože pochybujeme o tom, že je dobrý.

Evangelium nás učí jiné cestě, a sice nevidět události svého života jako odplatu za to, co dobrého nebo zlého jsme udělali, ale umět využít všeho ke svému obrácení. Jakému obrácení? Obrácení není pouhá změna morálních hodnot, je to něco mnohem víc. Obrátit se znamená navyknout si vidět různé věci ve svém životě jako příležitost k tomu, abychom zakusili Pánovo milosrdenství. Jeho milosrdenství se neomezuje jen na odpuštění hříchů, ale obnáší především žít v odevzdanosti Boží dobrotě. Vždyť Bůh dává svému slunci svítit na všechny, na dobré i zlé (srov. Mt 5,45), protože on nestraní nikomu (srov. Sk 10,34). Podobenství o fíkovníku tuto myšlenku jen umocňuje: využijme přítomného času k tomu, abychom nesli plody. Jan Křtitel by řekl: plody obrácení. Přítomný čas je vždy novou příležitostí, není to beznaděj, protože Boží láska k nám je stálá.

Jsme to my, kdo v těžkostech vidí, že nemáme východiska. Zato pro Ježíše je každá doba tak, jak přichází, včetně přítomného času, možností ke změně a k tomu, abychom zakoušeli Pánovo požehnání. Říkat „už není žádná možnost“ není v souladu s evangeliem, platí totiž opak: „Všechno mohu v Kristu, který mi dává sílu.“ (srov. Fp 4,13).

Život se vždy nese ve znamení naděje na vzkříšení. Proto se neodsuzujme, neztrácejme čas vyčerpávajícím zpytováním ve snaze najít, kde se uhnízdila chyba, ale využijme příležitosti, kterou nám Pán nabízí, abychom mu důvěřovali, přiblížili se k němu a tak mohli cítit jeho blízkost. Nenechme se skolit beznadějí, ale upokojme své srdce důvěrnou odevzdaností – děkujme za vše Pánu, protože Pán svou lásku k nám nemění a miluje nás stále.

P. ALVARO GRAMMATICA, představený komunity Koinonia sv. Jan Křtitel

 



 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 21 17. – 23. května 2022

Papež vybral pražského arcibiskupa

Dlouho očekávané oznámení jména 37. pražského arcibiskupa učinil na svátek Panny Marie Fatimské Mons. Giuseppe Silvestrini, pověřený vedením nunciatury. Stalo se tak…

celý článek


Milník na nekončící cestě

Už za pár týdnů, v neděli 5. června, vstoupí v účinnost reforma Římské kurie, správního aparátu Svatého stolce. Dlouho očekávaná Apoštolská konstituce (ústava)…

celý článek


Meda Mládková a největší Umělec

„Já už chci umřít,“ řekla ta dáma na nemocniční posteli. „A co budete dělat po smrti?“ zeptala se jí MARTA MARIE MAGDALENA ŠMÍDOVÁ, která tam byla na návštěvě…

celý článek


Nepadnout do pocitu marnosti

Když se začne mluvit o emocích v partnerské komunikaci, mnozí hned vidí lítat talíře, křik a slzy, výčitky, případně zlověstné ticho. Emoce ale mohou být i dobrým…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay