Vydání: 2020/50 Na roráty se svíčkou i rouškou, 8.12.2020

Jan Křtitel v dnešním evangeliu pokorně vyznává – aby bylo všem jasno – kým opravdu je: „Já nejsem Mesiáš. Jsem hlas volajícího na poušti.“ A pak podotkne, že Vykupiteli, který už stojí nepoznán v zástupu posluchačů, není hoden ani „rozvázat řemínek u opánků“.
Zvláštní detail. To vyzouvání sandálů je taková biblická záhada. Kdyby o něm mluvil jen jediný evangelista, možná bychom si ho ani nevšimli. Ale v Novém zákoně jsou Ježíšovy opánky v souvislosti s Janem zmíněny hned pětkrát! (U všech evangelistů a ve Skutcích apoštolů.) Pro srovnání: ustanovení eucharistie nám Písmo dosvědčuje „jen“ čtyřikrát (Matouš, Marek, Lukáš a 1. list Korinťanům). Oč je ale eucharistie pro naši spásu důležitější než Ježíšovy boty!
Zkusme té baťovské hádance přijít na kloub. Podle „tradičního“ (a nepochybně správného) výkladu Jan říká obrazným způsobem toto: „Mesiáš je někdo tak vznešený, že nejsem hoden pro něj vykonat ani to, co je obvykle úkolem otroků: vyzout mu po návratu domů sandály.“ Takový význam textu snadno pochopíme při četbě Matouše, Marka nebo Lukáše. Existuje i jiná interpretace, symbolická, můžeme říci typická pro čtvrté evangelium. Bude o něco jasnější, vypůjčíme-li si pro vysvětlení slov předchůdce Páně dva verše z 3. kapitoly Janovy: „Vy sami mi musíte dosvědčit, že jsem řekl: ‚Já nejsem Mesiáš, jsem poslán před ním.‘ Ženich je ten, kdo má nevěstu; ale přítel ženichův, který je s ním a slyší ho, srdečně se raduje z ženichova hlasu. A tak je má radost dovršena“ (Jan 3,28-29).
Kromě toho, že v nich nacházíme dvě základní témata této neděle (tedy poslání Jana Křtitele jakožto Mesiášova předchůdce a jásavou radost), je v nich ukryt drahocenný klíč, který by mohl „odemknout“ záhadu Ježíšových opánků: Mesiáš je Ženich. Například svatý Jeroným ve svém komentáři Matoušova evangelia říká: „Zde (u Matouše) nacházíme pokoru, tam (u Jana) tajemství/symbol (lat. mysterium): jelikož je Kristus ženich, Jan není hoden rozvázat řemínek jeho opánků, aby podle Mojžíšova zákona (srv. Dt 25,5-10) a po příkladu knihy Rút (srv. Rt 4,1-14) jeho dům nebyl nazván ‚u vyzutého‘.“
Podle Mojžíšova nařízení o tzv. levirátu měl muž povinnost počít svému bezdětnému zesnulému bratrovi potomka, aby jeho jméno nezaniklo. Odmítl-li si však dotyčnou ženu vzít, byl mu na znamení pohany vyzut sandál a jejím novým manželem se stal někdo jiný z příbuzenstva. Jan podle tohoto symbolického výkladu prohlašuje: „Nemohu způsobit, aby náš Vykupitel chodil naboso, protože nemám v úmyslu si přivlastnit titul ženicha“ (sv. Řehoř Veliký). Jediným pravým Ženichem, kterého Nevěsta očekává s vidinou početného duchovního potomstva, je Mesiáš – a nikdo ho v jeho poslání nemůže nahradit.