HOMILIE: Otevřme svá srdce Slovu, které se stalo tělem
Vydání: 2021/1 Urbi et Orbi: Chovejme se jako bratři, 29.12.2020
Kdybychom se lidí kolem nás zeptali, jak trávili Vánoce, dozvíme se, že někoho nejvíc potěšily dárky, jiný se dobře najedl a napil a další rodina třeba sportovala. Ale co znamenají Vánoce pro nás věřící?
Odpověď nám nabízí 1. kapitola Janova evangelia, když mluví o „pravém světle, které osvěcuje každého člověka“, aby poznal, že pravým vánočním darem je Slovo, které bylo od počátku u Boha a stalo se tělem, aby přebývalo mezi námi, dalo nám moc stát se Božími dětmi a ve smrtelném těle vidět Boží slávu plnou milosti a pravdy. Pak porozumíme, že Vánoce nejsou jen svátky, které končí, ale že představují skutečnost, jež trvá a přináší stálou naději. Není tedy pravda, že na počátku tohoto našeho světa byla slepá náhoda nebo souhra přírodních sil, nýbrž všemohoucí Boží láskyplné slovo. V jedné historické hodině a na jednom místě „se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi“.
Boží Syn se stal člověkem, jedním z nás, a podobal se nám ve všem kromě hříchu. Stalo se v judském Betlémě, že Bůh, který sídlí v nepřístupném světle, se objevil v našem středu. Neplatí tedy, že Bůh je pouze v nebi a člověk na zemi, Bůh je daleko a my se s ním nemůžeme setkat. Naopak nás ujišťuje: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“ (Mt 28,30). Bůh je uprostřed nás, provází nás a pomáhá nám snášet naše radosti i bolesti. Neboť od betlémské události netrůní Bůh nad světem jako nedostupný Pán, nýbrž jako všudypřítomná a milosrdná síla, která je jeho středem a dává všemu smysl. Proto ho můžeme ve světě hledat a vnímat jeho přítomnost zcela ve smyslu Rahnerova výroku, že „věřící zítřka bude muset zakoušet Boha, nebo vůbec přestane věřit“. Proto chudí pastýři mohli volat: „Pojďme do Betléma podívat se na to, co se tam stalo.“ A mudrci z východu se mohli vydat na cestu a dojít do cíle, protože viděli hvězdu jako znamení, které je dovedlo až na místo, kde bylo Dítě. Nyní mohl Jan Křtitel na něho ukázat prstem se slovy: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa.“ A i apoštol Tomáš může říci: „Pojďme i my, ať zemřeme s ním,“ abychom s ním mohli žít.
Neboť to všechno se neodehrálo jen v betlémské stáji. Děje se to všude, kde Bůh stojí u dveří, klepe a trpělivě čeká, až mu člověk otevře, aby mohl vstoupit a zůstat u něho; hledá tedy člověka, který přijme světlo, jež přišlo na svět, aby přebývalo s námi lidmi a osvěcovalo nám cestu. „Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili z Boha.“ Všichni, kdo měli víru a odvahu ho přijmout, udělali ničím nenahraditelnou zkušenost, že právě on je pravým světlem a životem, bezpečnou cestou a jedinečnou pravdou.
Prosme tedy našeho Pána Ježíše Krista, který byl na počátku, přišel na svět a přebývá mezi námi jako náš milující bratr, aby nám požehnal a udělil nám dar nepřeslechnout jeho tlukot a otevřít mu dveře svého srdce, aby se i na nás uskutečnilo ono vánoční přislíbení: „Viděli jsme jeho slávu plnou milosti a pravdy!“ A abychom o tom vydávali svědectví našim bratřím a sestrám, hledajícím, často zklamaným životem a klopýtajícím uprostřed zmatků současného světa.
P. MILOSLAV FIALA OPraem.
Sdílet článek na:
