HOMILIE: Opustit logiku zisků a ztrát

Vydání: 2020/31 Farnosti do dnešní doby, 28.7.2020

Po přečtení těchto nedělních textů překypujících Boží nezištností, láskou a starostlivostí už snad nikoho nenapadne, že by křesťanství mohlo být náboženstvím umírněnosti, vyrovnanosti a rovnováhy: Hlavně krotit své city a sny a nevyčuhovat! Naopak! Náš Bůh je, jak vidno, vším možným, jen ne účetnicky vyrovnaným. Jeho rozpočet bude vždy ve velkém deficitu. Výdaje obrovsky převyšují zisky. Je vášnivě zamilovaným, a proto plýtvajícím. Dnes se všichni najedí a zbude ještě dvanáct košů chleba. Dobré zrno Pán zasévá nejen do úrodné půdy, ale i do kamení a trní, i když ví, že tam vzejít nic nemůže. Ale co kdyby?! A nevystačí si se sedmerým odpuštěním… násobí a násobí. A do této své plýtvající a překypující logiky zve dnes i nás.

Máme tu totiž problém! Je pozdě, zástupy i Kristus se ocitají na opuštěném místě a navíc je nejvyšší čas k jídlu. Co s tím? Evangelium nám předkládá dvojí možné řešení: naše a Boží. Tak hezky popořádku, nejprve naše. Po důkladném logickém rozboru, v duchu praktičnosti, efektivity a funkčnosti se racionální řešení přece nabízí úplně samo: „Rozpusť je, ať si k jídlu koupí něco sami.“ Ať se o sebe postarají podle svých možností a sil. Ať o tom, co dnes budou večeřet (a jestli vůbec), rozhodnou jejich svaly a peněženky. Ale hlavně… tohle není přece můj problém!“

Jenže Ježíš řekne: „Není třeba, aby odcházeli!“ Není třeba. A my si přitom myslíme, že to jinak nejde, že je třeba. Vždyť jsme uvažovali logicky: je tolik a tolik hodin, máme jen pět chlebů a dvě ryby, lidí je spousta, připozdívá se. Ale Ježíš si libuje v popírání našich logických úvah: „Vy jim dejte jíst!“ Je tu ještě jiné řešení! Není třeba, aby odcházeli, vy jim dejte! Vstupte s nimi do vztahu! Místo aby si vyřešili svůj hlad sami, podívejme se, jestli to nějak nezvládneme spolu. První rána zasazená naší upjaté a uzavřené logice.

Ale Ježíš jde ještě dál. Učedníci totiž počítají a analyzují: my ale nic nemáme! Ježíš po nich chce, aby vstoupili do vztahu – a oni začnou prohledávat kapsy. Jsem přece to, co mám, myslí si oni, stejně jako mnohdy my. Ale kým jsme, je dáno naším vztahem k Bohu, přes něj to „musí jít“. Jestli chceš pomoct tomu, kdo po tobě něco žádá, dej to málo, co máš, mně – naznačuje Kristus. „A vzal těch pět chlebů, ty dvě ryby, žehnal, lámal… a všichni se najedli… a ještě zbylo.“

Není třeba. Dokud nenajdeme odvahu zpochybnit naši logiku „je a není třeba“, logiku zisků a ztrát, má dáti a dal, Boží řešení jen stěží zahlédneme. On je totiž Bohem plýtvajícím, jelikož je vášnivě zamilovaný do každého z nás.

P. VLASTIMIL KADLEC OMI

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 43 20. – 26. října 2020

Příběh místo moralizování

Ctnost? Přestože tento pojem může někomu znít poněkud staromódně, v psychologii a pedagogice se poslední dobou objevuje stále častěji. A i do škol – nejen těch církevních…

celý článek


Hlavu mám stále plnou hudby

Víte, co má společného Kunderův film Žert, Dietlův seriál Synové a dcery Jakuba Skláře a více než třicet skladeb v Kancionálu? Autora hudby. Je jím skladatel ZDENĚK…

celý článek


Uprkova křížová cesta v nové kráse

V obnovené kráse se již brzy představí kompletní soubor obrazů křížové cesty v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Vyškově. Před sto dvaceti lety soubor vytvořil slavný…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay