Homilie: Obrácení – změna smýšlení
Vydání: 2018/31 Lurdská etapa Tour de France, 31.7.2018
Minulou neděli jsme v evangeliu slyšeli, že se lidé chtěli zmocnit Ježíše, aby jej proti jeho vůli prohlásili králem. Dnes v Janově evangeliu slyšíme o podobné touze. Lidé přicházejí, aby měli snazší život – dosyta se najedli a chtějí ten chléb stále. Je to vtíravá otázka: Proč my skutečně hledáme Ježíše? Přízemnějšími slovy: Proč vlastně chodíme do kostela a proč se modlíme?
Nechci rozebírat všechny různé motivy (zvyk, povinnost, ale i osobní dobrý pocit, hledání řešení životních situací atd.), ale ptám se: U kolika praktikujících křesťanů je v jejich náboženské praxi jiné smýšlení? Kolik nás přichází před svatostánek ke chvále Boží? Apoštol Pavel píše Efezanům, aby jejich smýšlení nebylo pohanské. Není však i v nás mnoho z tohoto pohanského smýšlení, přístupu k Bohu, od nějž očekávám splnění svých přání? Nechceme se „zmocnit Ježíše“ a dělat svůj život pohodlnějším? Opravdu máme odvahu zcela se odevzdat Bohu a říci nejen ústy, ale celým svým životem, že Ježíš je náš Pán?
Dovolte mi připomenout nejznámější heslo sv. Ignáce: „Všechno k větší slávě Boží.“ Ježíš jednou řekl svým učedníkům: Hledejte na prvním místě Boží království a jeho spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno. (srov. Mt 6,33) Stejně tak Ježíš dnes říká: „Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“ Je to velká výzva, abychom byli ochotni stále rozlišovat, o co nám v životě vlastně jde.
Eucharistie, k níž odkazují evangelia tohoto období liturgických nedělních čtení, je „zdroj, z něhož vyvěrá veškerá síla církve. Vždyť apoštolská práce je zaměřena k tomu, aby se všichni, kdo se vírou a křtem stali Božími dětmi, shromáždili vjedno a uprostřed církve chválili Boha, účastnili se oběti a jedli ze stolu Páně.“ (Sacrosanctum Concilium, 10) V nejčastěji užívané 3. eucharistické modlitbě jsou velmi silná slova: „skrze něho (Ježíše Krista) ať se před tebou stáváme obětí úplnou a ustavičnou…“ Možná nám už zevšedněla, ale zkusme si jich při mši svaté všimnout a nechme je, aby zasáhla naše srdce! Církev nás k tomu vybízí: „Zasvěcení Kristu a posvěcení Duchem Svatým jsou (laici – křesťané) podivuhodně povoláni a vybaveni, aby se v nich rodily vždy hojnější plody Ducha. Všechny jejich skutky, modlitby a apoštolská činnost, manželský a rodinný život, každodenní práce, odpočinek duševní i tělesný, jsou-li konány v Duchu, ba i těžkosti života, jsou-li snášeny trpělivě, stávají se duchovními oběťmi Bohu milými skrze Ježíše Krista (srov. 1 Petr 2,5); jsou zbožně přinášeny Otci zároveň s obětí těla Páně při slavení eucharistie.“ (Lumen gentium, 34)
Lidé se Ježíše ptali: „Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?“ Jeho odpověď známe. Změňme své smýšlení.
P. VÍT ZATLOUKAL
Sdílet článek na:
