HOMILIE: O bratrském napomenutí
Vydání: 2020/36 Poděkování za dar úrody, 1.9.2020
Pokojné soužití Kristových učedníků není a nebylo nikdy jednoduché. Pán Ježíš nám proto dává evangelijní příkaz o bratrském napomínání.
Základní pravidlo našeho soužití vyjadřuje sv. Pavel v 2. čtení – všechna přikázání jsou shrnuta v tomto: Miluj svého bližního jako sám sebe a nebuďte nikomu nic dlužni – jen vzájemnou lásku (Řím 13,8-10). Je to dluh, který přirozeně sami nikdy nesplatíme. Každé soužití totiž odhaluje padlou přirozenost obou stran vztahu. Čím je naše soužití s druhým dlouhodobější a intenzivnější, tím více možností se dostane našim slabostem, aby vyšly na povrch. Ukazuje se, že sebeovládání není nejsilnější stránka člověka. Proto jsme vybízeni k bdělosti, neboť hřích zraňuje lidskou přirozenost a vážně narušuje lidské soužití (KKC 1849). Bdělost odhaluje příležitost k hříchu, a tím otevírá cestu k jejímu zneškodnění.
V evangeliu Ježíš nehovoří o hříchu obecně, nýbrž pojednává (Mt 18,15) o konkrétním hříchu, který se týká mě osobně, který ničí konkrétní vzájemný vztah. Možná jste si také všimli
tzv. Adamova syndromu v sobě, který nás mimořádně uschopňuje odhalovat hříchy druhých, i když dobře známe rčení o třísce a trámu (Mt 7,3-5). Pravidelné zpytování svědomí před Pánem nám postupně dává dorůstat do života v pravdě o sobě i o světě kolem nás. Dokáže nám odhalit, kde jsme právě my svým hříchem narušili naše vztahy v konkrétnosti, a možná se nám podaří vykročit k druhému, který má něco proti nám, dříve než on nasbírá odvahu k našemu napomenutí (Mt 5, 25).
Jak se ale postavím k situaci, kdy můj bratr v Kristu za mnou přijde, aby mne napomenul kvůli hříchu, kterým ničím svůj vztah s ním? Přijímám, že on má před Hospodinem spoluodpovědnost za mou spásu (1. čtení, Ez 33,8)? Právě z tohoto důvodu nás Ježíš vybízí k bratrskému napomenutí (Mt 18,15) – nikoli k získání vlastní pravdy nebo zadostiučinění, ale k získání ztracené ovečky zpět. A co když ho odmítnu, a on se vrátí se dvěma spolubratry, aby ,každá výpověď byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků‘? Nemluvě o tom, že se celá věc kvůli mému zápornému postoji nakonec předloží církvi. Jsme ochotni na základě bratrského napomenutí změnit své jednání, abychom měli život (Ez 33, 11)? Je to velká zkouška milosrdného soucitu, dobroty, skromnosti, pokory a trpělivosti (Kol 3, 12), zejména když se cítíme nespravedlivě obviněni. Jak dalece nám jsou naši bratři a sestry v Kristu, respektive církev skutečným znamením na cestě ke spáse? Toť otázka na tělo.
P. TOMAS VAN ZAVREL
(Katechezi k tématu lze zhlédnout na YouTube kanálu Kostel Hluboká nad Vltavou)
