HOMILIE: Nežárli a nebraň tomu

Vydání: 2021/39 Potomek sv. Ludmily na Tetíně, 21.9.2021

„Zabraň jim v tom!“ (Nu 11,28) dožaduje se Jozue v prvním starozákonním čtení na Mojžíšovi, když se dozvídá, že dva muži, kterým se spolu s dalšími osmašedesáti dostalo daru promlouvat z vnuknutí, neprorokují ve stánku úmluvy, ale na jiném místě. „Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem,“ (Mk 9,38) říká Jan v úryvku Markova evangelia, který připadá na tuto neděli, poté, co spolu s ostatními apoštoly zahlédli kohosi, jak v Ježíšově jménu vyhání zlé duchy.

V obou příbězích se setkáváme s horlivými „pracovníky“ (Jozuem, Janem), kteří si stěžují u svého „nadřízeného“ (Mojžíše, Ježíše), možná tak trochu žalují, protože mají pocit, že se něco vymklo kontrole, něco se děje tak, jak nemá. Ne že by se dělo něco špatného – proroci prorokují pod vlivem ducha, který jim byl dán stejně jako ostatním. Dokonce čteme, že k tomu byli písemně pověřeni – měli na to dekret, řekli bychom dnes. Přesto ale Jozue zvedá varovný prst: Neděje se to tak, jak má. Prorokovat se má na místě určeném, tam uvnitř ve stánku úmluvy, na posvátné půdě, a ne jen tak někde v táboře. Něco dobrého se tu děje mimo kontrolu, mimo systém, nestrukturovaně, neorganizovaně, a to Jozua znepokojuje. Mojžíš jeho znepokojení dokonce diagnostikuje jako žárlivost.

Podobně se to děje v evangeliu: kdosi koná zázrak, osvobozuje někoho z moci zlého ducha, dokonce v Ježíšově jménu, ale není náš, neznáme ho, nemáme ho v seznamu, nemáme na něj žádné páky. Když bychom Mojžíšovu i Ježíšovu odpověď na tyto stížnosti a obavy shrnuli do dvou slov, zněla by: „Nežárli a nebraň.“

Ve světě se jistě děje mnoho zla, od kterého se právem jako křesťané distancujeme. Děje se však také mnoho dobrých a krásných věcí, často i na místech, kde bychom je třeba ani nečekali. Působení ducha Božího nelze spoutat místem a časem, ani našimi lidskými předpisy a nařízeními. Nelze je vměstnat do ohrádky. Boží dílo se děje i mimo „stánek úmluvy“, mimo kostel, mimo křesťanské organizace, mimo viditelné hranice církve, tam někde venku „v táboře“. Možná jsme ten nejsilnější prorocký hlas nezaslechli v kostele při kázání, ale třeba od přátel, v práci, od manželky či manžela, nebo dokonce od svých dětí, o nichž Ježíš v následující kapitole evangelia rovněž říká: „Nebraňte jim.“ (Mk 10,14). Možná se někdo odvolává na Ježíše a čerpá z něj inspiraci pro svůj život a své konání, aniž by byl jeho učedníkem, hlásil se k církvi, chodil do kostela. Třeba nám, trochu vyprahlým a unaveným Kristovým učedníkům, podává svým příkladem občerstvující sklenici vody a povzbuzuje nás k životu z evangelia. Nežárleme na něj. Je s námi a nepřijde o svou odměnu.

ONDŘEJ DOSKOČIL, jáhen a nemocniční kaplan






 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 43 19. – 25. října 2021

Příležitost k naslouchání

Synodální cesta církve v českých a moravských diecézích začala minulou neděli. Biskupové ji oficiálně zahájili bohoslužbami v katedrálách.

celý článek


K práci ve skupinách je zván každý

Období od konce října 2021 do konce ledna 2022 bude patřit práci ve skupinách ve farnostech, ale klidně také ve školách, společenstvích, řeholních komunitách, laických…

celý článek


Blahořečení papeže úsměvů

Cesta k beatifikaci „papeže úsměvů“, jak říkali Janu Pavlu I., je otevřena. Papež František totiž uznal zázrak uskutečněný na jeho přímluvu – šlo o uzdravení…

celý článek


Křesťanský státník, císař a král

Narodil se na zámku Persenbeug v Dolních Rakousích jako nejstarší syn arcivévody Oty Františka, který byl synovcem císaře Františka Josefa I. Vzhledem k tomu, že císařův…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay