HOMILIE: Nežárli a nebraň tomu

Vydání: 2021/39 Potomek sv. Ludmily na Tetíně, 21.9.2021

„Zabraň jim v tom!“ (Nu 11,28) dožaduje se Jozue v prvním starozákonním čtení na Mojžíšovi, když se dozvídá, že dva muži, kterým se spolu s dalšími osmašedesáti dostalo daru promlouvat z vnuknutí, neprorokují ve stánku úmluvy, ale na jiném místě. „Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem,“ (Mk 9,38) říká Jan v úryvku Markova evangelia, který připadá na tuto neděli, poté, co spolu s ostatními apoštoly zahlédli kohosi, jak v Ježíšově jménu vyhání zlé duchy.

V obou příbězích se setkáváme s horlivými „pracovníky“ (Jozuem, Janem), kteří si stěžují u svého „nadřízeného“ (Mojžíše, Ježíše), možná tak trochu žalují, protože mají pocit, že se něco vymklo kontrole, něco se děje tak, jak nemá. Ne že by se dělo něco špatného – proroci prorokují pod vlivem ducha, který jim byl dán stejně jako ostatním. Dokonce čteme, že k tomu byli písemně pověřeni – měli na to dekret, řekli bychom dnes. Přesto ale Jozue zvedá varovný prst: Neděje se to tak, jak má. Prorokovat se má na místě určeném, tam uvnitř ve stánku úmluvy, na posvátné půdě, a ne jen tak někde v táboře. Něco dobrého se tu děje mimo kontrolu, mimo systém, nestrukturovaně, neorganizovaně, a to Jozua znepokojuje. Mojžíš jeho znepokojení dokonce diagnostikuje jako žárlivost.

Podobně se to děje v evangeliu: kdosi koná zázrak, osvobozuje někoho z moci zlého ducha, dokonce v Ježíšově jménu, ale není náš, neznáme ho, nemáme ho v seznamu, nemáme na něj žádné páky. Když bychom Mojžíšovu i Ježíšovu odpověď na tyto stížnosti a obavy shrnuli do dvou slov, zněla by: „Nežárli a nebraň.“

Ve světě se jistě děje mnoho zla, od kterého se právem jako křesťané distancujeme. Děje se však také mnoho dobrých a krásných věcí, často i na místech, kde bychom je třeba ani nečekali. Působení ducha Božího nelze spoutat místem a časem, ani našimi lidskými předpisy a nařízeními. Nelze je vměstnat do ohrádky. Boží dílo se děje i mimo „stánek úmluvy“, mimo kostel, mimo křesťanské organizace, mimo viditelné hranice církve, tam někde venku „v táboře“. Možná jsme ten nejsilnější prorocký hlas nezaslechli v kostele při kázání, ale třeba od přátel, v práci, od manželky či manžela, nebo dokonce od svých dětí, o nichž Ježíš v následující kapitole evangelia rovněž říká: „Nebraňte jim.“ (Mk 10,14). Možná se někdo odvolává na Ježíše a čerpá z něj inspiraci pro svůj život a své konání, aniž by byl jeho učedníkem, hlásil se k církvi, chodil do kostela. Třeba nám, trochu vyprahlým a unaveným Kristovým učedníkům, podává svým příkladem občerstvující sklenici vody a povzbuzuje nás k životu z evangelia. Nežárleme na něj. Je s námi a nepřijde o svou odměnu.

ONDŘEJ DOSKOČIL, jáhen a nemocniční kaplan






 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 32 2. – 8. srpna 2022

Papež na cestách uzdravení a smíření

Přání, „aby se zasévala naděje pro domorodé i nedomorodé obyvatelstvo, které chce žít v bratrství“, vyslovil papež při návratu z Kanady. Při své 37. zahraniční…

celý článek


Poutníci na jedné lodi s biskupem

Společnou plavbu po Baťově kanálu absolvovali minulou středu účastníci 16. ročníku Pouti za umělce.

celý článek


Pár vteřin, které zachrání pokoj v rodině

Taková trpělivost! Znamená to něčí utrpení, nebo kopec klidu a míru? A můžeme si uhlídat, aby její míra nepřetekla? Hovořili jsme o tom s vedoucí Křesťanského terapeutického…

celý článek


Podezřívali nás, že jsme špioni

Útěk před komunisty, vojenská služba v USA, kněžství, profesorská kariéra, duchovní služba americkým vojákům a její zakládání v jedenácti postkomunistických zemích.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay