11. 1. 2022
|Událost v Káně Galilejské se tradičně spojuje s tématem epifanie, tedy zjevení Boha lidem. Ačkoliv se to událo až v Ježíšově dospělosti, byl to svým způsobem počátek zjevení jeho božské moci, kterou někteří přijmou a budou spaseni, a jiní nepřijmou a budou zavrženi. Zjevení tedy rozděluje svět na „my a oni“, přetavené později do náboženského hesla „mimo církev není spásy“.
Vydání: 2022/3 Premonstráti zakončili jubilejní rok, 11.1.2022
Při hlubším pohledu do dnešních biblických textů však ještě žádné náboženství nevidíme. Izaiáš pod dojmem zkušenosti zhroucení náboženského systému babylonským vyhnanstvím představuje Boha jako radostného milence, těšícího se na svoji svěží milenku, opět schopnou čisté a nezištné lásky. Těší se, že na náboženských troskách někdejšího Jeruzaléma mu tato sionská dcera bude opět věrná a velkoryse milující. „Už se nebudeš nazývat opuštěná…“, ale budeme opět spolu bez zištného balastu náboženského kupčení, budeme milenci, kteří se na sebe prostě jen těší.
I jinak nábožensky úzkoprsý Pavel dnes také rozvíjí velkorysou vizi Božího Ducha, který si mezi křesťany vane, kudy chce, a zcela svobodně si je pověřuje obdivuhodně rozmanitými úkoly. Žádná předem daná schémata, náboženské systémy příkazů a zákazů, prostě „jen“ svobodné Boží dýchání, rodící živá křesťanská společenství.
I Ježíšova poznámka „Co mi chceš, ženo?“ ukazuje na nespoutatelnost božského působení. Jako by říkal: Matko, já mám pochopení pro tvoje představy o mně a o mých úkolech, ale nakonec to bude stejně jinak, protože působení mého Otce a tvého „Manžela“ bude ještě lepší. Nech to na „moji hodinu“. Ale neboj, dočkáš se vyřešení problému s vínem a bude to velkolepé, i když asi zcela jiné, než si teď představuješ, a postrkuješ mne tak do nějaké záchranářské akce. Maria to, zdá se, pochopila hned, a proto dále na svého představami nespoutatelného Boha nenaléhala. Jen lakonicky řekla: „Udělejte všechno, co vám řekne“ – a další nechala už jen plynout.
A právě s tímto konceptem uvažování o Bohu v našem světě je třeba pracovat a pozorovat jeho stále překvapující akce. Těším se tedy na tuto „dobu mezidobí“, která jistě žádnou mezi-dobovou vycpávkou všednosti ani letos nebude.