HOMILIE: Není kralování jako kralování

Vydání: 2021/47 Na návštěvě u papeže Františka, 16.11.2021

Titul král je snad nejproblematičtější ze všech titulů, které jsme kdy Kristu udělili. Král je totiž slovo, které snadno vyvolá nedorozumění. Jde tu o směr.

Jednou z nejrafinovanějších duchovních pastí je pokušení být jako ostatní: „Ustanov nám krále, aby nás soudil, jako je tomu u všech národů,“ žádají starší Izraele po Samuelovi (1 Sam 8,5). A také v dějinách křesťanství se hned od samého počátku povede duchovní boj právě o toto „splývání“ s ostatními, a tedy přebírání kategorií odpovídajících logice světa. Král je přece mocný, silný, bohatý, vládne, vyžaduje úctu, poklekání a padání na tvář. A tak „Hospodine, povstaň. Všem mým protivníkům rozbij čelisti, bezbožníkům vyraz zuby!“ (Ž 3,8-9). A už připisujeme Bohu vlastnosti odpovídající smýšlení naší zraněné přirozenosti, která touží po odplatě a sebeprosazení. A kostely proměňujeme v císařské sály, dokonce i s trůnem a různými žezly a jablky.

Jistě právě proto prchá Ježíš do samoty, když ho chtějí zástupy prohlásit za krále (Jan 6,15). Ví totiž velmi dobře, že jejich kategorie neodpovídají tomu, kým on ve skutečnosti je. Vždyť on představuje krále radikálně odlišného, krále, který slouží a myje učedníkům nohy, což je práce tak ponižující, že ji dokonce nesměli vykonávat ani židovští otroci, ale pouze sluhové z jiných národů. Proto se Petr tak dramaticky brání: „Ty mi, Pane, nohy umývat nebudeš. Nikdy!“ (Jan 13,8). A když Ježíš ohlašuje své utrpení, vehementně protestuje. Král nemůže skončit na kříži!

Jenže „moje království není z tohoto světa“ (Jan 18,36), slyšíme v dnešním evangeliu. Neodpovídá jeho kritériím. Kristus kraluje službou, láskou, a tedy kompletním darováním sebe sama. A právě toto velikonoční kralování je přechodem k synovskému životu. A na něm jsme ve křtu dostali účast. Jde tedy o směr.

Proč se jako církev neustále zabýváme tím, jak budeme ve světě vypadat, jaké postavení v něm budeme mít? Lehce pak církev přebírá jeho smýšlení a při prvním potrefení se začne bránit, obhajovat a podávat žaloby. Přesný opak dnešního evangelia. Směr je přece obrácený: co se stane se světem, který vstoupí do nás? My jsme ve světě, abychom byli jedno s lidmi, solidární se všemi; aby skrze naši účast na reálném životě lidí vstupoval svět do nás, do církve a tam prošel velikonoční proměnou lásky, jako se chléb ze světa stane v eucharistii Kristovým tělem. Náš král je králem, který slouží, abychom se my všichni mohli stát Božími syny a dcerami, a tedy vzájemně bratřími a sestrami. A to pak bude jiné
kralování.

P. VLASTIMIL KADLEC, OMI

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 5 25. – 31. ledna 2022

Upřesněné počty věřících

Český statistický úřad (ČSÚ) minulý týden zveřejnil podrobnější data o loňském sčítání lidu, která zpochybnila dříve uváděné informace o výrazném poklesu…

celý článek


Směřovat k jednotě po celý rok

Týden modliteb za jednotu křesťanů právě skončil, ekumenická spolupráce ale trvá na mnoha místech po celý rok. A může být velmi užitečná i pro aktuální synodální cestu.

celý článek


Formace ve světě rozšiřuje obzory

Vstoupit do řeholní formace znamená vydat se na dlouhou cestu. Pro čím dál víc adeptů zasvěceného života to přináší také povinnost na čas opustit rodnou zemi a vydat…

celý článek


Plečnik – architekt, který předběhl koncil

Na 23. leden připadlo 150. výročí narození Jože Plečnika – slovinského architekta, který vtiskl moderní ráz Pražskému hradu. A je též autorem jednoho z nejpozoruhodnějších…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay