Homilie: Největší pokušení je užít si život podle sebe
Vydání: 2017/9 Jak mají křesťané reagovat na uprchlíky?, 28.2.2017, Autor: Jan Houkal
První neděle postní je jednou z těch, kdy zpravidla dopředu víme, o čem bude evangelium: o čtyřicetidenním pokušení Páně na poušti. Je začátek postní doby, která trvá čtyřicet dní, a boj s pokušeními by měl být jednou z jejích náplní. O Kristových pokušeních tak čteme rok co rok podle tří synoptických sepsání evangelia, přičemž Matouš a Lukáš nám předkládají i podobu tří pokušení (byť v rozdílném pořadí druhého a třetího), zatímco Marek dává jen souhrnnou zprávu, že Kristus byl po křtu veden Duchem na poušť, kde byl pokoušen od ďábla.
Díky každoročnímu opakování patrně také dobře víme, že Ježíšova pokušení jsou – spolu s pokušením Adama – jakýmsi prototypem i našich vlastních pokušení. Ďábel, nejzchytralejší ze všech tvorů, velmi umně hraje na struny i naší duše a nabízí nám naplnění jejích tužeb: touhy po tělesných potěšeních (ať je z kamenů chléb), touhy po slávě a šťastném životě (vrhni se dolů a andělé tě zachrání) a touhy po moci a majetku (všechna království ti dám). Ovšem za cenu poslechnutí ďábla a dání se do jeho služeb.
Rozjímáme-li o jednotlivých ďábelských pokušeních, možná si leckdy položíme otázku, které z nich má největší sílu nás zcela odcizit Bohu a uvést tak do záhuby. Výkladů je jistě celá řada. Myslím ale, že jednu z nejlepších odpovědí – možná nečekaně – nabídl řecký prozaik Nikos Kazantzakis ve svém románu Poslední pokušení, známějším ve filmové podobě Martina Scorseseho jako Poslední pokušení Krista. Necháme-li stranou nespornou kontroverznost tohoto podání obrazu Krista, pak nejzákladnější pokušení je v něm zachyceno velmi trefně. Poté, co Ježíš obstojí při pokušeních na poušti (základem je Lukášovo pořadí, kdy poslední je pokušení záchrany života doprovázené glosou, že ďábel od Krista odešel až do určené chvíle) a prožije dobu svého veřejného působení, dospívá děj k ukřižování. Ježíš visí na kříži, trpí a na scénu přichází anděl. Tvrdí, že je poslán od Boha, a nabídne Ježíšovi záchranu života. Ten si nechá vyndat hřeby, sestoupí z kříže a následně prožije svůj jiný pozemský život: ožení se, založí rodinu a žije poklidně dál. Plyne čas a přichází chvíle odchodu z tohoto světa. K jeho smrtelnému loži přichází bývalí apoštolové a vyčítají mu, že zradil své poslání. Ježíš se brání, ale ukáže se, že anděl, kterým se nechal vést, není nikdo jiný než ďábel. Ježíš zoufá. V tu chvíli ovšem nastane „střih“ a čtenář či divák se vrátí zpět na Golgotu. Celý „soukromý život“ byl jen obsahem posledního pokušení, Ježíš na kříži umírá.
Ač je Poslední pokušení Krista pro mnohé asi za hranou toho, jak je možné evangelijní téma uchopit, v jednom má zcela pravdu: že naším největším pokušením je užít si svůj život jen pro sebe a podle sebe – bez ohledu na to, co po nás žádá Bůh a k jaké oběti nás volá. Tomuto pokušení nejenže nepodlehl Kazantzakisův Ježíš, ale nepodlehl mu především náš Pán, Ježíš Kristus, a proto nás vykoupil…
P. JAN HOUKAL
Sdílet článek na:
