HOMILIE: Nejen se klanět, ale i Boha následovat
Vydání: 2020/1 Tříkrálová sbírka slaví 20 let, 30.12.2019
Ve vyznání víry při každé mši svaté vyznáváme: „On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe.“ Liturgie dnešního dne nás opět vrací k rozjímání nad Božím vtělením, skutkem Boží pokory, které podstoupil výhradně v náš prospěch.
Tomuto tak velikému daru však jako předobraz předcházelo množství darů jiných, jak čteme v prvním čtení. V něm Sirachovec přemýšlí nad Božím zákonem a vnímá ho jako privilegovaný dar a místo, kde je možné zakusit Boží moudrost. Tu nechává Sirachovec promlouvat v přímé řeči, čímž jakoby připravuje na to, co nalézáme v dnešním evangeliu: „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi!“ Není bez zajímavosti, že v této výpovědi evangelia se pro přebývání Slova užívají řecká slova: „rozbilo svůj stan“, což přímo naráží na Boží příkaz daný v prvním čtení: …Můj stvořitel mi poručil vztyčit stan. Řekl mi: „Usaď se v Jakubovi, v Izraeli měj své dědictví!“ Studium Božího zákona je cestou, jak si Boží moudrost osvojovat a nechávat se jí naplňovat. Ovšem dar, který je nabídnut vtělením Božího Syna, nesmírně překonává dar Boží moudrosti. Slovo-Logos je nejen více než moudrost, ale přímo živou božskou Osobou, a také nesestupuje doprostřed jediného národa, nýbrž celého světa, aby se uskutečnilo, jak jsme to slyšeli v druhém čtení: „V lásce nás ze svého svobodného rozhodnutí předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista…“
Jestliže se Bůh stal člověkem, znamená to nesmírné vyznamenání pro nás lidi. Jako jeho milované děti pak dostáváme od Otce všemožné duchovní dary, aby se tak Otcova dobrota mohla vtělit do našich životů. A to všechno, jak řeklo druhé čtení, „proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti“. Boží chvála, to je způsob, jak naplnit smysl své existence.
Ježíš je tedy Bůh, ale i pravý člověk. Z toho vyplývá i to, že náš vztah k němu musí obsahovat dvě podstatné charakteristiky: první z nich je klanění se mu jako Bohu a druhou jeho následování jakožto člověka. Obojí je důležité a v osobě Krista sjednocené. Tím, že je Ježíš pravým Bohem, je jeho osoba zcela výjimečná, jedinečná a má na nás totální nárok. Jestliže se Bůh rozhodl projevit v dějinách, není to jen proto, aby nás pouze nezávazně informoval. Chce, abychom se mu stali podobnými, abychom se stali jeho syny a dcerami a byli z jeho rodu. A tím abychom byli jeho chválou. Na druhé straně: Koho by bylo možné následovat, kdyby Kristus nebyl skutečným člověkem?
P. ŘEHOŘ J. ŽÁČEK OPraem.
