HOMILIE: Nechť se můj Pán nezlobí a dovolí mi mluvit

Vydání: 2019/30 Církevní památky světovým dědictvím, 23.7.2019

Platí u Hospodina princip kolektivní viny? Je-li někde místo deseti třeba jen sedm spravedlivých, už to na Božím odsouzení nic nezmění? Potřebuje nás Hospodin, abychom mu vysvětlili, co to je spravedlnost?

Úryvek o Abrahámově smlouvání s Hospodinem velmi dobře známe, a přesto v nás po jeho přečtení zůstávají otazníky. Nemůže tomu ani být jinak. Hospodinova spravedlnost není počítačový program třídící lidi či jejich skupiny podle určitých principů na zavržené a zachráněné. Boží spravedlnost je moudrá a tvořivá, vidí náš život v souvislostech, zohledňuje polehčující okolnosti i přímluvu druhých, dává šance, ale zároveň není naivní – předvídá. Dokonale ji proniknout zde na zemi tedy nemůžeme a nejasnosti v nás do určité míry budou přetrvávat. To však neznamená, že se o poznání, jak je Bůh spravedlivý, nemáme snažit, protože růst v tom, jak ho známe, můžeme a máme po celý život.

Abrahám nám v dnešním úryvku ukazuje cestu. Smlouvá s Hospodinem o budoucnosti Sodomy a Gomory poté, co Hospodina přijme, pohostí a dozví se, že se mu narodí syn. Právě intenzivně zakusil Boží milosrdenství, a blížící se trest nad oběma zkaženými městy mu do obrazu Boha, jak ho poznává sám, nezapadá. Bůh přece nemůže mít dvojí metr, Abrahámovi žehnat a jiné spravedlivé klidně nechat zajít! Začíná smlouvat a asi s překvapením zjišťuje, že Bůh mu neodporuje. Stejně jako Abrahám nechce ani Bůh zahubit spravedlivého s hříšníkem. Abrahám během rozhovoru poznává, co to znamená, že Bůh je dobrý – k němu, ke všem. Ostatně i těch deset, na nichž smlouvání skončilo, nemuselo být limitem z Boží strany. Možná to byl Abrahám, komu tehdy nižší počet už nestál za to. Hospodin ale nakonec prokáže, že vidí i jednotlivce – Abrahámova synovce Lota zachraňuje tím, že ho z města včas vyvede.

V Abrahámovi mají být podle Hospodinova zaslíbení požehnány všechny národy. V dnešním úryvku se v rozhovoru s Bohem učí, co to konkrétně znamená. Má se přimlouvat, vtahovat do světa Boží milosrdenství. V evangeliu nás Ježíš vede ještě dále. Nejenže se máme modlit za druhé, ale modlit se s tím, že jsme s nimi jedno společenství. Bůh není jen můj Otec, nejde jen o můj chléb, mé hříchy, má pokušení – je Otec také mého bližního, i jeho sytí, jemu odpouští, jeho chrání v pokušení. Oddělit to nelze, zato se lze učit, že to tak je vlastně dobře.

Abrahám se přimlouvá a Hospodin naslouchá. Naslouchá vždy, když se přimlouváme, chceme být milosrdní, hledáme na druhých dobré rysy, odpouštíme. Zjišťujeme pak nejen, že není nespravedlivý, ale že je náš Otec, který si přeje život svých dětí.

P. AMBROŽ ŠÁMAL OPraem.
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 6 7. – 13. února 2023

V Praze začala evropská synoda

„Zde jsme, před tebou, Duchu Svatý, shromážděni ve tvém jménu.“ Slovy starobylé modlitby „Adsumus“, která od začátku doprovází společnou synodální cestu církve,…

celý článek


Přestaňte drancovat Afriku

„Chci dát hlas těm, kteří ho nemají,“ vysvětlil papež svou šestidenní cestu do Konga a Jižního Súdánu (31. ledna až 5. února), kde mluvil ostře o problémech kontinentu,…

celý článek


Někdy pláču i s rodiči

O svém trápení v nemoci si potřebují povídat nemocné děti, ale hlavně jejich rodiče. K tomu slouží mimo jiné nemocniční kaplani. V několika nemocnicích tuto službu…

celý článek


Rutina, kterou potřebujeme

Národní týden manželství, který začíná 13. února, má jako letošní motto „manželské kontrasty“. Zkusili jsme se proto podívat na jeden z nich: všední versus nevšední.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay