HOMILIE: Nebojte se lidí
Vydání: 2020/25 Komornější Noc kostelů, 16.6.2020
Klasická poučka říká: „Sourozence si nikdo nevybírá.“ Stejně tak zapšklou tchyni, srdnatou švagrovou nebo permanentně ubrečenou tetičku z manželovy strany. A co spolupracovníky, sousedy nebo spolubratry v klášteře? Ty jsme si všechny vybrali? Těžko.
Velmi často jsme tak životem hozeni do společenství lidí, které bychom za jiných okolností obešli obloukem. Proč to tak je? Za první a klíčové společenství lze určitě považovat rodinu. Kolik radostí, požehnání, ale i strastí a zranění si ze svých rodin odnášíme…
Tohle všechno píši, protože přemýšlím nad tím, co myslí Ježíš výzvou z dnešního evangelia: „Nebojte se lidí.“ Ježíš ji říká hlavně proto, abychom měli jistotu, že ať už do rodinných a dalších „bublin“ svých životů zapadáme, nebo ne, není to nahodilé. Nikdo z nás nevznikl mimoděk nebo jako omyl. Naopak, už od prvopočátku, kdy ještě nikdo netušil, že dítě naší DNA přijde na svět, Bůh už tajemným způsobem připravoval naši pozemskou existenci. Těšil se na ni a chystal ji. V lásce
a s láskou…
Proto bychom i přes všechna trápení plynoucí ze sítě našich vztahů neměli zapomínat na jedno: Bůh o nás ví. A nejen že o nás ví, má s námi i plán. Má pro nás úkol. Jeho splnění není možné bez naší účasti. A kde jinde ho nacházet a aplikovat než ve vztazích kolem nás? Rozlišit tento úkol, tedy hledat smysl, proč jsem byl „Bohem vpuštěn“ do té či oné rodiny, toho či onoho společenství, zakládá to nejdůležitější, dává naší existenci smysl. Tady a teď.
Přijmeme-li povolání k řešení zadaného úkolu, nikde není napsáno, že uspějeme. Při jeho hledání navíc můžeme docela slušně narážet. Možná si budeme připadat někdy jako vyhnanci, v izolaci. Třeba se v našem srdci objeví i největší „paralyzéry vztahovosti“: strach z lidí, neschopnost komunikace a izolovanost.
Ježíš o těchto obtížích ví, a proto říká: „Nebojte se lidí.“ Nebojte se a hledejte, najděte odvahu k otevřenosti a poznejte, jakým tajemným a láskyplným způsobem vás hledám a nechávám se hledat vámi. Skrze přátelství, lidskou blízkost, vřelé slovo. A nad to všechno přidává příměry, které nás mají ujistit, že o naší existenci nejen ví, ale že mu na ní záleží: „Jsou spočítány všechny vlasy na vaší hlavě.“ „Máte větší cenu než všichni vrabci.“
Proto až zas budeme stát s rukama v bok nad blamáží našich životů, chtějme alespoň to nejdůležitější. Nevzdat boj o naději, že jsem milovaným synem, vpuštěný Bohem do pavučiny vztahů, s úmyslem najít klíčový cíl své existence. Její smysl.
P. HYACINT PAVEL KUCHTA OPraem.
Sdílet článek na:
