Vydání: 2022/11 Papež: Válka je šílenství. Přestaňte, 8.3.2022

V evangeliu se vypráví o Ježíšově proměnění, z něhož můžeme vytěžit několik prvků i pro svůj život víry. Ježíš se potřeboval utvrdit v tom, zda pokračovat v cestě do Jeruzaléma, neboť věděl, že tam bude zabit, aby pak vstal z mrtvých, jak to sám ohlašoval svým učedníkům. A proto vystupuje na horu. Stejně tak i my potřebujeme potvrzení o tom, že i přes životní zkoušky, svá vlastní omezení a hříchy jsme milované děti.
Vyprávění o proměnění nám poskytuje dva nástroje, které nám umožňují zakusit Pánovu lásku. Prvním z nich je modlitba. Text zmiňuje, že Ježíš byl proměněn, zatímco se modlil. Je legitimní položit si otázku, zdali by k proměnění došlo, i kdyby se nemodlil. Lukáš každopádně zdůrazňuje, že proměnění nastalo, když se modlil. Otevřel se tak daru, který mu chtěl Otec dát. Ježíšovi nejde o to, aby ho Otec zbavil zkoušek, ale aby ho utvrdil v jeho poslání. Mojžíš a Eliáš,
kteří s Ježíšem rozmlouvají o jeho odchodu, ho jistě neodrazovali, ale ujistili ho v rozhodnutí odebrat se do Jeruzaléma (což vyplývá i z Lk 9,51). Také hlas, jenž vyšel z oblaku, znovu potvrzuje, že Ježíš je Otcův vyvolený Syn.
Co tedy dělat, když se cítíme opuštění, daleko, a dokonce nemilovaní Bohem? Vejít modlitbou do oblaku a naslouchat přitom Zákonu a prorokům, tedy evangeliu. Osvojíme-li si tento úhel pohledu, uvidíme svůj život navzdory všem těžkostem proměněný. Znamením toho, že nás Bůh miluje, není ovšem to, že se nám zkoušky budou vyhýbat, nýbrž to, že se i ve zkouškách cítíme utvrzení a milovaní.
Druhým nástrojem jsou přátelé. Ježíš nevystoupil na horu sám, ale vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Proč? Jsou za tím jen didaktické důvody, anebo něco hlubšího? Víra je vždy zakoušením společenství s Bohem a mezi námi navzájem. Přátelství je pro duchovní život naprosto zásadní, protože je konkrétním projevem lásky – a ta je vzájemná. Proto si víra žádá přátelství. Bez přátelství se z víry může stát ideologie. Díky čemu tedy mohu poznat, že mě Bůh miluje? Díky přátelům. V Sírachovci stojí psáno, že těm, kdo mají bázeň před Hospodinem, dává Bůh nalézt věrného přítele (srov. Sír 6,16), s nímž mohou Pána zakoušet.
Životní zkoušky, vnitřní i vnější, naše hříchy, těžkosti a nedorozumění v nás vyvolávají pochybnost o tom, jestli nás Bůh opravdu miluje. Jak na to máme reagovat? Nastavme se tak, abychom mohli zakoušet, že jsme milované Boží děti – a to skrze modlitbu a přátele: modlitbu, kterou tvoří naslouchání evangeliu, a přátelství, jímž je blízkost člověka, se kterým nás pojí náklonnost. To nám dodá sílu jít dál, protože budeme utvrzeni v tom, že nás Bůh nikdy neopustí.
Věnujme tedy čas naslouchání evangeliu a bytí s přáteli, a tak budeme zakoušet, že Pán je nám nablízku.