HOMILIE: Následování vyžaduje proměnu srdce
Vydání: 2019/25 Jubileum Katolických novin, 18.6.2019
V okamžiku takřka rodinné atmosféry se Ježíš ptá svých učedníků, za koho jej lidé pokládají. A zdá se, že nebyl příliš nadšen z jejich odpovědí.
Když vzápětí tutéž otázku pokládá apoštolům, Petr coby mluvčí skupiny jasně a srozumitelně vyznává, za koho pokládají Ježíše oni: „Za Božího Mesiáše!“ (Lk 9,20). Alespoň tak to zaznamenal svatý Lukáš, z jehož evangelia pochází dnešní úryvek. Naproti tomu v Matoušově vyprávění následuje za Petrovým vyznáním slavná věta, kterou Pán uděluje prvnímu z apoštolů takzvaný primát: „Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev…“ (Mt 16,18). Oba evangelisté se však shodují v tom, že Ježíš nechtěl, aby apoštolové předčasně prozrazovali identitu svého Učitele. A že ho dokonce čeká veliké utrpení, smrt a nakonec slavné vzkříšení.
Takovýto příkaz ze strany Ježíše, stejně jako určitá taktika nepřitahovat příliš pozornost, tolik nepřekvapuje; ostatně Mesiáš vystupoval na scéně lidských dějin vždycky opatrně, spíše bez zájmu širšího okolí. Lidé ho měli přijmout skrze víru, diskrétně, na základě osobní zkušenosti a svobodného rozhodnutí. Náročná cesta následování vyžaduje proměnu srdce.
Existuje ovšem ještě jeden důvod, proč Ježíš přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš. Byl totiž rozhodnutý zcela naplnit Boži vůli, a tak bylo zapotřebí vyhýbat se všemu, co by mohlo být v uskutečnění tohoto úmyslu překážkou. A v Božím plánu bylo i to, že „bude muset mnoho trpět, že bude zavržen… a že bude zabit“ (v. 22), třebaže apoštol Petr měl na to jiný názor. Právě v tomto dokonalém naplnění Boží vůle spočívá veškerá krása a síla Ježíšovy nejvyšší oběti, která, jak víme, zachránila celý svět.
Slova a příklad našeho Pána jsou obzvláště výmluvná dnes, kdy se vytrácí duch oběti. Současné smýšlení i životní styl se soustřeďují převážně na kvalitní zážitky a bezprostřední potěšení. Proč chybí touha po dětech? Proč krachují manželství? Proč tolik ziskuchtivosti na úkor bližního, tolik bizarních nápadů, které by zahnaly nebo rozptýlily vnitřní prázdnotu? Pochopitelně to neznamená, že šťastnější bude ten, kdo si nic nedopřeje a zřekne se všeho, co má. Ze zkušenosti víme, že ne každý boháč je rázem štědřejší než lidé méně majetní. Ani nebude hned šťastnější ten, kdo uspokojí všechny své tužby. Proto Ježíš neopomněl dodat: „Kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho“ (v. 24).
Boží slovo této neděle nám nabízí jasný návod, jak se ubírat tímto světem: přijímat to, co život přináší, trpělivě, s poklidem, bez reptání, z lásky k Bohu a ve spojení s Kristem. Tak se budeme stávat podobnými Tomu, který svým křížem vykoupil svět.
P. MARCEL PUVÁK
Sdílet článek na:
Sekce: Články
