HOMILIE: Naše místo je v tomto světě

Vydání: 2021/20 Oslavy sv. Jana Nepomuckého, 11.5.2021

Ježíš se za nás modlí: „Aby měli v sobě plnost mé radosti.“

Někteří lidé radost zaměňují za povrchní veselí, za stav, kdy je jim dobře a kdy jsou naplněny jejich základní potřeby. Jiní lidé radostí pohrdají a daleko větší hodnotu přisuzují pozemskému utrpení. Někteří si z pozemských radostí a z jejich dosažení udělali modlu a domnívají se, že pozemské radosti je učiní šťastnými. A dokonce jsou i tací, kteří radost považují za něco špatného a s Božím plánem neslučitelného. Jak z těchto představ ven?

Předně je potřeba radostí nepohrdat, protože radost je známka toho, že jsme spojeni s Ježíšem. Máme radost, když se nám podaří něco dobrého – a to je správně. Máme radost z Božího odpuštění a z toho, že máme v Božím srdci místo – a to je také správně. Máme radost z milosrdenství Boha, které je tak velké, že nám, slabým lidem, odpouští naše hříchy – Bohu díky za to. Potřebujeme se umět radovat. Naše radost je odpověď na Boží štědrost, velkorysost a milosrdenství.

Někdy může být radost schovaná pod vrstvou bolesti, může být skrytá dokonce i nám samotným, ale přesto zahřívá naše srdce, které se setkává se srdcem našeho milujícího Boha. Někdy se radost projevuje touhou po Bohu.

Jak říká Ježíš – my jsme ve světě, a je to tak dobře. I když je tento svět nedokonalý a dokáže být zlý. Přesto je v něm naše místo a můžeme ho proměňovat právě tím, že naše srdce poznává Boží krásu a velikost. Ale zároveň nejsme ve světě, protože naše srdce už jsou pozdvižena vzkříšeným Ježíšem do Božího království, kde mají svůj domov a věčný zdroj radosti. Jsme posvěceni velikonoční radostí.

Také je zvláštní, že Ježíš neprosí, aby nás Bůh „ze světa“ vzal. Proč? Copak by nám v nebi nebo v ráji nebylo dobře? Určitě ano. Neměli bychom ani starosti, ani bolesti, nemuseli bychom pracovat (nebo aspoň ne tolik), nemuseli bychom zakoušet žádný strach a úzkosti – o sebe ani o své blízké. Proč nás tedy Ježíš chce nechat zde na světě? Myslím, že je to proto, že nás, Ježíšovy lidi, tento svět potřebuje. I když je nás málo, i když jsme sami slabí a nedokonalí, i když to vypadá, že nás tento svět přemáhá. Přes to všechno nás svět potřebuje, aby skrze nás zde byl přítomen Ježíš.

Naše víra – to není VIP klub, kde členové – tedy pokřtění – dostanou výsady, které budou ostatním odepřeny. Naše víra je následování Krista, který přišel tento svět jako dobrý Pastýř zachránit. Je příliš snadné na tento svět nadávat a odsuzovat ho. Daleko těžší je se za něj modlit, a ještě složitější je do tohoto nemocného světa přinášet zprávu o milujícím a uzdravujícím Bohu, který všem (!) přináší naději, hříšníkům odpuštění a otrokům svobodu.

Tak má být velikonoční radostí posvěcen celý svět.

P. ROBERT BERGMAN, spirituál Církevního gymnázia v Plzni

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 21 17. – 23. května 2022

Papež vybral pražského arcibiskupa

Dlouho očekávané oznámení jména 37. pražského arcibiskupa učinil na svátek Panny Marie Fatimské Mons. Giuseppe Silvestrini, pověřený vedením nunciatury. Stalo se tak…

celý článek


Milník na nekončící cestě

Už za pár týdnů, v neděli 5. června, vstoupí v účinnost reforma Římské kurie, správního aparátu Svatého stolce. Dlouho očekávaná Apoštolská konstituce (ústava)…

celý článek


Meda Mládková a největší Umělec

„Já už chci umřít,“ řekla ta dáma na nemocniční posteli. „A co budete dělat po smrti?“ zeptala se jí MARTA MARIE MAGDALENA ŠMÍDOVÁ, která tam byla na návštěvě…

celý článek


Nepadnout do pocitu marnosti

Když se začne mluvit o emocích v partnerské komunikaci, mnozí hned vidí lítat talíře, křik a slzy, výčitky, případně zlověstné ticho. Emoce ale mohou být i dobrým…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay