HOMILIE: Naše místo je v tomto světě

Vydání: 2021/20 Oslavy sv. Jana Nepomuckého, 11.5.2021

Ježíš se za nás modlí: „Aby měli v sobě plnost mé radosti.“

Někteří lidé radost zaměňují za povrchní veselí, za stav, kdy je jim dobře a kdy jsou naplněny jejich základní potřeby. Jiní lidé radostí pohrdají a daleko větší hodnotu přisuzují pozemskému utrpení. Někteří si z pozemských radostí a z jejich dosažení udělali modlu a domnívají se, že pozemské radosti je učiní šťastnými. A dokonce jsou i tací, kteří radost považují za něco špatného a s Božím plánem neslučitelného. Jak z těchto představ ven?

Předně je potřeba radostí nepohrdat, protože radost je známka toho, že jsme spojeni s Ježíšem. Máme radost, když se nám podaří něco dobrého – a to je správně. Máme radost z Božího odpuštění a z toho, že máme v Božím srdci místo – a to je také správně. Máme radost z milosrdenství Boha, které je tak velké, že nám, slabým lidem, odpouští naše hříchy – Bohu díky za to. Potřebujeme se umět radovat. Naše radost je odpověď na Boží štědrost, velkorysost a milosrdenství.

Někdy může být radost schovaná pod vrstvou bolesti, může být skrytá dokonce i nám samotným, ale přesto zahřívá naše srdce, které se setkává se srdcem našeho milujícího Boha. Někdy se radost projevuje touhou po Bohu.

Jak říká Ježíš – my jsme ve světě, a je to tak dobře. I když je tento svět nedokonalý a dokáže být zlý. Přesto je v něm naše místo a můžeme ho proměňovat právě tím, že naše srdce poznává Boží krásu a velikost. Ale zároveň nejsme ve světě, protože naše srdce už jsou pozdvižena vzkříšeným Ježíšem do Božího království, kde mají svůj domov a věčný zdroj radosti. Jsme posvěceni velikonoční radostí.

Také je zvláštní, že Ježíš neprosí, aby nás Bůh „ze světa“ vzal. Proč? Copak by nám v nebi nebo v ráji nebylo dobře? Určitě ano. Neměli bychom ani starosti, ani bolesti, nemuseli bychom pracovat (nebo aspoň ne tolik), nemuseli bychom zakoušet žádný strach a úzkosti – o sebe ani o své blízké. Proč nás tedy Ježíš chce nechat zde na světě? Myslím, že je to proto, že nás, Ježíšovy lidi, tento svět potřebuje. I když je nás málo, i když jsme sami slabí a nedokonalí, i když to vypadá, že nás tento svět přemáhá. Přes to všechno nás svět potřebuje, aby skrze nás zde byl přítomen Ježíš.

Naše víra – to není VIP klub, kde členové – tedy pokřtění – dostanou výsady, které budou ostatním odepřeny. Naše víra je následování Krista, který přišel tento svět jako dobrý Pastýř zachránit. Je příliš snadné na tento svět nadávat a odsuzovat ho. Daleko těžší je se za něj modlit, a ještě složitější je do tohoto nemocného světa přinášet zprávu o milujícím a uzdravujícím Bohu, který všem (!) přináší naději, hříšníkům odpuštění a otrokům svobodu.

Tak má být velikonoční radostí posvěcen celý svět.

P. ROBERT BERGMAN, spirituál Církevního gymnázia v Plzni

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 25 15. – 21. června 2021

Modlitba na místě popravy

Nad sedmadvaceti kříži v dlažbě Staroměstského náměstí v Praze se v pondělí 21. června v 18 hodin sejdou společně věřící církví spojených v Ekumenické radě církví,…

celý článek


Svěcení a primice novokněží

Přinášíme tradiční tablo novokněží s termíny svěcení a primičních mší svatých

celý článek


Libuše Šafránková se vrací domů

Jako na půvabnou Popelku, laskavou filmovou maminku, šarmantní dámu i hluboce věřící ženu budeme vzpomínat na herečku Libuši Šafránkovou. Zemřela 9. června v 68 letech.

celý článek


Poprava pánů – symbol i výstraha

Čím nás staroměstské krveprolití z 21. června 1621 tak děsí i fascinuje ještě po čtyřech staletích? Ptáme se historika MICHALA STEHLÍKA – mj. spoluautora aktuální…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay