HOMILIE: Namočit se s Ježíšem do Jordánu

Vydání: 2023/1 Poslední slova Benedikta XVI., 3.1.2023

Ačkoliv slavíme již druhou lednovou neděli, jsme stále v jeho počátku. Vždyť teprve zakončujeme vánoční dobu!


Křest Páně. Repro KT

Od jejího propuknutí koncem prosince se ale mnoho změnilo. Cukroví (pokud se nesnědlo) už nikdo nechce, po rybích šupinách se slehla zem. Tradici vánočního stromku namnoze připomínají již jen odhozené a seschlé zbytky kdysi zelených výrostků u popelnic.

I náš život se posunul. Z vánoční pohody, kdy se možná aspoň na chvíli podařilo vytěsnit povinnosti, které se do Vánoc nestihly a přes Nový rok počkaly, jsme se naplno přesunuli k jejich nutnému plnění. A do toho opět potkáváme muže, Jana Křtitele, kterého jsme opustili loni na třetí adventní neděli. Jan v dnešním evangelijním příběhu nefunguje jako nic víc než zrcadlo. Zrcadlo, které nám znovu svědomitě ukazuje, kým Ježíš doopravdy je. Krista dnes můžeme zahlédnout ve velmi obyčejné záležitosti. Ve frontě hříšníků, pokojně čekajících na Janův křest. Můžeme se jen domýšlet, koho měl v tu chvíli Ježíš v řadě před sebou a koho měl za zády. Jen stěží si lze ale představit Ježíše, který se velmi pestrým davem tlačí dopředu. Proč by předbíhal? Má čas.

Právě Ježíšův pokoj může být prvním, na čem ustrne náš pohled. Neřeší, že už mohl být kdesi jinde a stihnout to či ono. Postaví se jednoduše do řady a čeká. Jeho pokoj může kontrastovat s nepokojem Janovým, nepokojem „zrcadla“. Jan je přece ten, který postřehne, že tady něco nehraje: „Já bych měl být pokřtěn…“ S jak velkou touhou po svém vlastním obrácení musel Jan přistupovat k obracejícím se hříšníkům.

Náš druhý pohled můžeme upřít na Ježíšovu (opět pokojnou) odpověď. Na jedné straně Jana nechlácholí, že je přece „čistější zrcadlo“ než zbytek řady. Na druhé straně ho ale nechává nakazit svým pokojem: „Nech tak nyní…je třeba, abychom splnili Boží vůli.“ Není Boží vůlí Jeho pokoj?

Ať už se tedy v těchto dnech budou odehrávat v našich domovech, domech nebo i v nás samých menší či větší dramata, nechme se taky trochu „namočit s Ježíšem (a Ježíšem samým) do Jordánu“. Cílem určitě není v Jordánu navždy zůstat, vždyť i oba zmiňovaní muži v něm setrvali jen pár chvil. Nutně musíme vstupovat do toho, co náš život přináší, a to včetně konfliktních situací. Nesníme zaměňovat pokoj za netečnost! Naší snahou nemá být touha v pokoji Jordánu ustrnout, naším cílem má být nést Ježíšův „jordánský pokoj“ do nepokoje tohoto světa. Čerpejme ho všemi smysly, ať jsme schopni dát ho dál. Zvlášť těm nepokojným.

P. HYACINT PAVEL KUCHTA OPraem, kaplan na Svatém Kopečku

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní



Aktuální číslo 5 31. ledna – 6. února 2023

Co popřát novému prezidentovi

Ke gratulacím nově zvolenému prezidentovi ČR Petru Pavlovi se připojují i představitelé církve. „Nevidím vítězné ani poražené voliče. Vidím, že v této volbě vyhrály…

celý článek


Není čas naříkat, ale rozhlížet se

Co je církev? Říkáme, že je Kristovo Tělo – a já věřím, že Bůh jej v tomto světě nenechá zaniknout. Dosud se totiž církev dostala i přes sebevětší krize a byla…

celý článek


Proč nás volby rozdělily a co s tím

Důležitý problém kolem prezidentských voleb je „polarizace společnosti“, tedy to, že se lidé o kandidátech a jejich názorech často hádali a někdy i rozkmotřili. A…

celý článek


A stíháš dělat ještě něco?

S narozením prvního potomka si maminky začnou klást otázky: Neztratím se v nekonečném kolotoči krmení, přebalování a péče o domácnost? A kde najdu čas pro sebe, manžela, Boha?

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay