HOMILIE: Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás

Vydání: 2022/20 Papež o válce a Kirillovi, 10.5.2022

Jak psát o lásce? Docela snadno. Vždyť ať už začneme u kteréhokoliv tématu o člověku, velmi snadno skončíme u některé z forem lásky (nelásky) k sobě nebo druhým. Ale jak psát a kázat o lásce tak, aby to nebylo zbytečně zdlouhavé, prvoplánově mravokárné, nebo naopak přehnaně sladké?

Asi nejjednodušší a nejtěžší zároveň je začít. A protože největším slovem bývá čin, snadno se můžeme hned na počátku dostat k prvnímu z mnoha úskalí, totiž k hromadění dobrých skutků. Ne že by dobročinnost byla něčím, co by nás od Boha odvedlo, ale je skutečně sama o sobě jádrem toho, co chtěl Ježíš vyjádřit?

Ve chvíli, kdy daná slova vyřkl, sedělo před ním jedenáct mužů. Mužů, kteří s ním měli už poměrně hlubokou, tříletou zkušenost. Zkušenost osobního povolání, kdy je vytáhl z denní rutiny k nevídaným a zatím v jejich životě těžko srovnatelným zkušenostem. Vždyť dokázal přetvořit jejich nutnou snahu „se uživit“ v něco daleko hlubšího, v možnost dnes a denně se dotknout Mesiáše, toho, na kterého generace a generace čekaly. A teď byl konečně na dosah…

Společně zažili zázraky, uzdravení, mnohatisícové zástupy, ale i bouře na moři, nepochopení, kdy se Ježíš neváhal vůči nim vymezit, a hlavně postupně stoupající tlak, podezřívavost, lidskou hloupost a lstivé nástrahy farizejů.

Daná slova o lásce tedy nepadla jako vyústění podvečerní selanky nebo čaje o páté. Jsou vyslovena ve chvíli, kdy Ježíš moc dobře věděl, že se jde do finále a učedníky čeká cesta temnotou. Vždyť i náš text začíná: „Když Jidáš odešel.“ Odešel zradit…

Slova „milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás“ tak mohou být chápána jako kompas nebo GPS navigace do temnoty. Do prostoru, kdy učedníci nebudou moci jet po známých ani neznámých kolejích, ale budou muset často stavět zcela novou trať. Proto ono „přikázání“ není jen ve stylu „jezděte vpravo“ nebo „zadní dveře vždy večer zamykejte“. Nechtějí být nařízením, ale majákem.

A stejně jako je maják nadějí, že se lodě v bouři, tmě, řevu vodní masy a strachu či úzkosti lodníků setkají bezpečně v přístavu, je i naše přikázání lásky majákem, kterým nás chce Ježíš dovést do přístavu života s Otcem.

Jedinou cestou je se učit a postupně se snad i trochu naučit vidět, vnímat a poznat důležitost i použitelnost našeho majáku. Často jde také o to, kam upíráme svůj pohled, jestli na temnotu bouře, nebo ze všech sil zaostříme na maják. Asi nás v životě lecjaká skaliska neminou, ale přeju nám všem, abychom se s pomocí Ježíšova majáku (či spíše Ježíše – Majáku), možná otlučení, s dírou ve dnu nebo ohnutým stěžněm, v Otcově přístavu sešli.

P. PAVEL HYACINT KUCHTA OPraem., kaplan na Svatém Kopečku


 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 50 6. – 12. prosince 2022

Středoškoláci mají zájem o spiritualitu

Čtrnáct procent středoškolských studentů věří v Boží existenci a bezmála polovina ze všech dotázaných připouští „něco nad námi“, jak vyplývá z celostátního…

celý článek


Výstava korunovačních klenotů

Při příležitosti třicátého výročí vzniku České republiky budou od 17. do 21. ledna vystaveny české korunovační klenoty. Netradičně přímo v pražské katedrále.

celý článek


Od omezování až k technologickým inovacím

celý článek


DARUJTE Katolický týdeník

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok! Líbí se vám Katolický týdeník a chcete, aby…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay