Vydání: 2021/42 Vykročit spolu na cestu, 12.10.2021

Pro věřící všech dob je důležitá tato Ježíšova otázka: „Za koho lidé pokládají Syna člověka? (...) A za koho mě pokládáte vy?“ (Mt 16,13). Tak se ptá svých učedníků nedaleko Cesareje Filipovy. Okamžitě odpovídají: „Ty jsi Mesiáš.“
Tento výraz znamenal u Židů velmi mnoho. Byl to příslib, že přijde ten, jehož příchod proroci předpovídali a lidé jej očekávali. Těžko by asi mohli ve starozákonní době pochopit, že tento Mesiáš bude trpět. Ježíš sám se o tom zmiňoval, ale vždy si přál, aby o tom nikomu neříkali. Prorok Izaiáš přitom utrpení Božího Služebníka předpovídá: „Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého Služebníka utrpením; jestliže dá na usmíření svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, skrze něho se zdaří Hospodinův plán.“ (Iz 53,10). Šlo o dílo vykoupení. Tento Mesiáš nebude králem či panovníkem, nebude válečníkem, ale bude pokořen, bude zdrcen utrpením, bude poražen a tak nás vykoupí. Zcela dobrovolně přijal na sebe od Otce tento úkol. Tomu odpovídá evangelium.
Jakub a Jan, synové Zebedeovi, žádají Ježíše, aby mohli zaujmout v jeho království nejčestnější místa (srov. Mk 10,35). Tato žádost zcela odpovídala tehdejším představám o Mesiášovi: bude pozemským králem. Ježíš jim říká: „Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?“ Jinými slovy: „Můžete následovat onoho Božího Služebníka, zdrceného utrpením?“ Odpověděli: „Můžeme.“ Přesto je Ježíš odmítá. Poukazuje na to, že vládcové si počínají tvrdě, ale oni tak jednat nemohou. Poskytuje jim jasné poučení: „Ale kdo chce být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být první, ať je otrokem všech.“ (Mk 10,45).
Autor listu Židům sděluje, že „máme vynikajícího velekněze“. Zatímco ostatní starozákonní kněží obětovali obětní dary, on obětoval sám sebe. Je současně kněz i obětní dar. Je to krásná charakteristika Mesiáše, věčného Velekněze. V jeho stopách mají jít ti, kdo se rozhodli jej následovat. Když dvořan královny Kandaké (černá královna z Núbie) cestoval, přistoupil k němu do vozu Filip. Ptal se ho, co čte a zda tomu rozumí. On četl z proroka Izaiáše pasáž o Božím Služebníkovi, kterou jsme slyšeli v prvním čtení. „Prosím tě, o kom to prorok mluví?“ Filipova odpověď zněla: „O Ježíšovi.“ A dvořan se nechal pokřtít (srov. Sk 8,34-38).
Při každé mši svaté prožíváme okamžik proměňování, kdy zaznívají slova: „Toto je moje tělo, které se za vás vydává.“ Uvědomujeme si, že tento Ježíš je Služebník Boží, je to Mesiáš, Velekněz, který sám sebe obětuje na kříži.