Vydání: 2022/52-53 Pojďme tedy do Betléma, 20.12.2022

Boží požehnání bylo od počátků Písma základním prostředkem k tomu, aby člověk žil dobře a spravedlivě před Bohem. Hospodin učil Mojžíše, aby Áron a jeho synové ve formuli požehnání říkali: „Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý.“ Tato formulace vypadá paradoxně – Boží tvář přece nikdo neznal. Dokonce platilo, že kdo by Hospodinovu tvář spatřil, ihned by zemřel. Přesto v požehnání, které se tradovalo mezi Božím lidem, je zahrnuto přání, aby Hospodin druhému byl nakloněn, tedy ukázal mu svou tvář. A to se stává právě v osobě Krista Pána. „Kdo viděl mě, viděl Otce,“ říká Ježíš v Janově evangeliu.
Nejde přitom zdaleka jen o to, že v Kristu se lidé mohli Bohu podívat do očí, mluvit s ním jako s člověkem, ale o to, že Kristus skutečně žil celým naším životem, setkával se s tvrdostí lidských srdcí a se zlem hříchu. Ale především – tím, že se narodil z ženy, která je po všech stránkách jeho skutečnou, pravou matkou, učinil z nás nikoliv anonymní Boží lid, ale konkrétní Boží děti, své bratry a sestry, syny a dcery nebeského Otce. To vše se stalo, jak Písmo výslovně říká, skrze Pannu Marii, která pro nás toto svědectví dál uchovává ve svém srdci. V ní toto Boží tajemství stále žije, roste a dodnes působí.
Po příchodu Krista Pána už není potřeba požehnání coby slovní formule, která by jen odkazovala k Božímu jménu. Dnes je pro nás požehnání něčím víc – je to každý druh modlitby k Bohu. Tu nám umožňuje síla Ducha Svatého, kterého Bůh po Kristově nanebevstoupení a na Kristovu přímluvu posílá svým dětem. Svatý Pavel Galaťanům píše: „A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: ,Abba, Otče!‘ Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha.“
Boží požehnání je tedy v našem životě velmi osobní, konkrétní a hluboce živá skutečnost. A tak jako po dlouhá tisíciletí lid toužil po slíbeném Mesiáši, který nepřišel do světa jinak než skrze jedinečnou a Bohem k tomu vyvolenou Pannu Marii, tak i dnes Matka Ježíšova je tou prostřednicí veškerého Božího požehnání a všech darů, které člověk přijímá. Ona je uchovává ve svém srdci, stejně jako tam uchovává každého z nás, coby své dítě. V lásce a oddanosti k Matce Boží proto svěřme sebe i svá břemena do její mateřské náruče a pod její ochranou prožijme celý začínající rok. K tomu vám všem, na její mocnou přímluvu, ze srdce žehnám.