HOMILIE: Máme být stále připraveni na Pánův příchod

Vydání: 2019/32 Papež píše kněžím list k povzbuzení, 6.8.2019, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem

Někdy kolem roku 1250 před Kristem uprchla malá skupina robotníků z egyptského pracovního tábora do pouště. Všichni důvěřovali ve svého Boha, kterému říkali Jahve.

Tento starozákonní exodus, který se odehrál zcela na okraji tehdejších dějin, se stal příkladem pro další osudy Izraele v dobách útisku mocnými sousedy, kdy bylo třeba nespoléhat na vlastní síly, ale na záchranné slovo Hospodina, Boha zástupů. Jejich příklad nám umožňuje správně pochopit smysl dnešního evangelia. Jeho autor uvedl různá Ježíšova podobenství, která spojuje čekání malé křesťanské obce na Pánův příchod: ten je sice od svého nanebevstoupení přítomný, ale zato neviditelný: „Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království.“ Budoucnost tedy nepatří mocným a bohatým, ale malým a nepatrným, kteří neznamenají nic, ale mají za úkol proměnit svět. V obcích, jak je vidí Lukáš, bohatí pomáhají chudým, vzájemně se podporují a posilují v důvěře v dobrotivého a milosrdného Pána, který je stále provází, posiluje a žehná jim. Jejich bedra jsou přepásána a jejich lampy stále hoří, neboť dlouhý orientální oděv by jim při chůzi i práci překážel a antické lampy se obtížně zapalovaly, proto je bylo třeba nechat stále svítit. Jedině tak budou připraveni k jakékoli činnosti, kterou jim uloží Pán.

Znázorňuje to obraz venkovského dvorce, jehož majitel je pozván na svatbu kdesi v sousedství. Vrata jsou uzavřena, ale služebníci jsou stále připraveni, aby je svému pánu při jeho návratu otevřeli. Mladá církev v tom viděla reálný příslib nového Kristova příchodu a věřící se pokládali za ty služebníky, kteří čekají na příchod svého Pána a jeho království. V době, kdy Lukáš psal „radostnou zvěst“, už bylo všem jasné, že by se viditelný Pánův příchod mohl opozdit. Někteří členové společenství si řekli: „Můj Pán hned tak nepřijde“, a podle toho se chovali. Proto bylo nutno zdůraznit, že Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějí. Od té doby uběhlo dva tisíce let a konec světa stále ještě nenastal (i když některé sekty ho čekají každý den). Při mešní oběti se modlíme: „Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane, Ježíši Kriste.“ Církev je přesvědčena, že Pán přichází mezi své věřící při každé eucharistické oběti a stává se jejím středem. Všechny přítomné navzájem spojuje v pevné duchovní společenství a jejich srdce naplňuje ohněm Ducha Svatého. Jde o nový způsob očekávání, které s sebou nese vnitřní zkušenost Kristova příchodu: On sám se přepáše a své služebníky sytí svým tělem a svou krví.

P. MILOSLAV FIALA OPraem.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články



Aktuální číslo 17 20. – 26. dubna 2021

Mnich Dominik rozšířil české nebe

V jednom z nejstarších klášterů na Apeninském poloostrově, v cisterciáckém opatství Casamari, se minulou sobotu uskutečnila beatifikace šesti místních mnichů z 18. století…

celý článek


Uprchlíci z kolébky církve u nás

Na světě žije přibližně devět milionů Arménů. Dvě třetiny z nich mimo svou vlast v diasporách po celém světě. A dva tisíce v Česku. Jak se jim u nás daří?

celý článek


„Nádherně zpackaný život“

Nevysoká postava. Přesto nepřehlédnutelný. Brýle na výrazném nose. Klobouk. Sporý, energický, nezdolný. Mírně předkloněn, s aktovkou za zády. Uctivý a galantní k ženám,…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay