HOMILIE: Lotr. Jediný upřímný Kristův advokát

Vydání: 2022/15 Válka jako Kainovo dědictví, 5.4.2022

Sledujeme tuto neděli Mesiáše jako trpitele, ale i jako obětujícího se Beránka za naši spásu. Ježíš říká: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi velikonočního beránka, dříve, než budu trpět.“ Při pomyšlení na své utrpení myslí na nás. Posuňme právě toto i do roviny našich životů: v bolestech neodlučitelně spojených s pozemskou životní cestou mysleme zase my na Ježíše. Jistě nám bude rozumět. Pomyšlení, že o nás ví a naše utrpení mu není lhostejné, nás posilní.

Boží dílo spásy, uskutečněné i za nejvyšší možnou cenu, tedy i za cenu prolití krve, nebylo a nemohlo být zastaveno ani rukou zrádce. Ta byla Ježíši blízko, dotýkala se stejného stolu, na kterém se konala první eucharistie.

Všimněme si, že Kristus na dojemně působící Petrova slova: „Pane, s tebou jsem ochoten jít do vězení i na smrt!“ reaguje tak, že jemu a nepochybně i nám připomíná, abychom si dávali pozor na vzletná a formální zbožná prohlášení. Ta nemohou pomoci nikomu a ničemu. Co hýbe světem a posouvá složité dějiny pozitivním způsobem vpřed, jsou dobré skutky, nikoliv jen slovní proklamace.

Petr u ohně vojáků opakovaně a důrazně o Ježíšovi tvrdí: „Neznám toho člověka.“ Čím víc Petr zapírá, tím víc se ukazuje, jak z osidel hříchů jakékoliv podoby musí být lidé doslova vytaženi. Z duchovních temných zkázonosných propastí nás nemůže vysvobodit nikdo jiný než Ten, který se bez výhrad za naši spásu vydal. A lidé vykřikují stále víc a víc: „Ukřižuj, ukřižuj! Pryč s ním!“ Veřejné mínění, jakési nešťastné referendum, hlas ulice, žádá rychlý a pokud možno krutý rozsudek. Jak snadné, a přitom jak tragické a nebezpečné je přidávat se k pohodlné většině! A jak ojedinělá a pro skutečné dobro lidí je statečnost věrných jedinců.

Vysmívání velerady „Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě!“ se příčí základnímu Kristovu poslání: Nepřišel jsem, aby mně bylo slouženo a pomáháno, ale abych já sloužil a pomáhal. Velerada tedy potvrzuje, že tomu tak opravdu bylo. Jediný upřímný Kristův „advokát“ – lotr prosí: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Přišel. Ježíš mu to před posledním vydechnutím potvrdil. Potvrdí to i nám, když budeme prosit, byť by to bylo na poslední chvíli. Smrt totiž není poslední tečka za naším životem, a nikoliv hrob, ale nebe je naším domovem! To je závěrečné a radostné poselství Květné neděle a celého pašijového týdne, do kterého vstoupíme.

JAN BAXANT, litoměřický biskup

 




 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 21 17. – 23. května 2022

Papež vybral pražského arcibiskupa

Dlouho očekávané oznámení jména 37. pražského arcibiskupa učinil na svátek Panny Marie Fatimské Mons. Giuseppe Silvestrini, pověřený vedením nunciatury. Stalo se tak…

celý článek


Milník na nekončící cestě

Už za pár týdnů, v neděli 5. června, vstoupí v účinnost reforma Římské kurie, správního aparátu Svatého stolce. Dlouho očekávaná Apoštolská konstituce (ústava)…

celý článek


Meda Mládková a největší Umělec

„Já už chci umřít,“ řekla ta dáma na nemocniční posteli. „A co budete dělat po smrti?“ zeptala se jí MARTA MARIE MAGDALENA ŠMÍDOVÁ, která tam byla na návštěvě…

celý článek


Nepadnout do pocitu marnosti

Když se začne mluvit o emocích v partnerské komunikaci, mnozí hned vidí lítat talíře, křik a slzy, výčitky, případně zlověstné ticho. Emoce ale mohou být i dobrým…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay