HOMILIE: Lotr. Jediný upřímný Kristův advokát

Vydání: 2022/15 Válka jako Kainovo dědictví, 5.4.2022

Sledujeme tuto neděli Mesiáše jako trpitele, ale i jako obětujícího se Beránka za naši spásu. Ježíš říká: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi velikonočního beránka, dříve, než budu trpět.“ Při pomyšlení na své utrpení myslí na nás. Posuňme právě toto i do roviny našich životů: v bolestech neodlučitelně spojených s pozemskou životní cestou mysleme zase my na Ježíše. Jistě nám bude rozumět. Pomyšlení, že o nás ví a naše utrpení mu není lhostejné, nás posilní.

Boží dílo spásy, uskutečněné i za nejvyšší možnou cenu, tedy i za cenu prolití krve, nebylo a nemohlo být zastaveno ani rukou zrádce. Ta byla Ježíši blízko, dotýkala se stejného stolu, na kterém se konala první eucharistie.

Všimněme si, že Kristus na dojemně působící Petrova slova: „Pane, s tebou jsem ochoten jít do vězení i na smrt!“ reaguje tak, že jemu a nepochybně i nám připomíná, abychom si dávali pozor na vzletná a formální zbožná prohlášení. Ta nemohou pomoci nikomu a ničemu. Co hýbe světem a posouvá složité dějiny pozitivním způsobem vpřed, jsou dobré skutky, nikoliv jen slovní proklamace.

Petr u ohně vojáků opakovaně a důrazně o Ježíšovi tvrdí: „Neznám toho člověka.“ Čím víc Petr zapírá, tím víc se ukazuje, jak z osidel hříchů jakékoliv podoby musí být lidé doslova vytaženi. Z duchovních temných zkázonosných propastí nás nemůže vysvobodit nikdo jiný než Ten, který se bez výhrad za naši spásu vydal. A lidé vykřikují stále víc a víc: „Ukřižuj, ukřižuj! Pryč s ním!“ Veřejné mínění, jakési nešťastné referendum, hlas ulice, žádá rychlý a pokud možno krutý rozsudek. Jak snadné, a přitom jak tragické a nebezpečné je přidávat se k pohodlné většině! A jak ojedinělá a pro skutečné dobro lidí je statečnost věrných jedinců.

Vysmívání velerady „Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě!“ se příčí základnímu Kristovu poslání: Nepřišel jsem, aby mně bylo slouženo a pomáháno, ale abych já sloužil a pomáhal. Velerada tedy potvrzuje, že tomu tak opravdu bylo. Jediný upřímný Kristův „advokát“ – lotr prosí: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Přišel. Ježíš mu to před posledním vydechnutím potvrdil. Potvrdí to i nám, když budeme prosit, byť by to bylo na poslední chvíli. Smrt totiž není poslední tečka za naším životem, a nikoliv hrob, ale nebe je naším domovem! To je závěrečné a radostné poselství Květné neděle a celého pašijového týdne, do kterého vstoupíme.

JAN BAXANT, litoměřický biskup

 




 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články

Související články



Aktuální číslo 5 31. ledna – 6. února 2023

Co popřát novému prezidentovi

Ke gratulacím nově zvolenému prezidentovi ČR Petru Pavlovi se připojují i představitelé církve. „Nevidím vítězné ani poražené voliče. Vidím, že v této volbě vyhrály…

celý článek


Není čas naříkat, ale rozhlížet se

Co je církev? Říkáme, že je Kristovo Tělo – a já věřím, že Bůh jej v tomto světě nenechá zaniknout. Dosud se totiž církev dostala i přes sebevětší krize a byla…

celý článek


Proč nás volby rozdělily a co s tím

Důležitý problém kolem prezidentských voleb je „polarizace společnosti“, tedy to, že se lidé o kandidátech a jejich názorech často hádali a někdy i rozkmotřili. A…

celý článek


A stíháš dělat ještě něco?

S narozením prvního potomka si maminky začnou klást otázky: Neztratím se v nekonečném kolotoči krmení, přebalování a péče o domácnost? A kde najdu čas pro sebe, manžela, Boha?

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay