HOMILIE: Krista nemůžeme poznat škatulkováním

Vydání: 2020/34 Oslavy Nanebevzetí doma i ve světě, 18.8.2020

„Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy… aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.“ Přečteno! A je to jasné. Stokrát čtený a tisíckrát slyšený text o Petrově suverénním vyznání víry v Ježíšovo mesiášství a Boží synovství. A za odměnu skrze něj církev dostane klíče, a může tedy svazovat a rozvazovat nebo, v duchu prvního čtení, otevírat a zavírat, zkrátka buď odpuštění, nebo exkomunikace. A je to! Konec, tečka, hotovo. Ono to ovšem (naštěstí) není tak jednoduché. My jsme vždy hned připraveni kanonizovat a ještě připravenější exkomunikovat. Pomalu ale. Začněme pěkně od konce.

Ježíš učedníkům přikazuje, a to důtklivě, aby o něm s nikým nemluvili jako o Mesiášovi. Lidi by tím totiž jen zmátli. Mluvit o něm jen na základě toho, co si myslím, jaké o něm mám představy, znamená uzavírat ho do klasických nábožensko-kulturních kategorií a schémat, což je vždy zavádějící: „Jedni tě mají za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše, v každém případě za proroka.“ A všichni přece dobře víme, kdo je prorok. Stejně jako všichni v Izraeli dobře věděli, kým má být Mesiáš: odkud a kdy má přijít, jak má vypadat, co má dělat… A přesto, nebo právě proto, ho nepoznali. Krista nemůžeme poznat tím, že ho zaškatulkujeme do náboženských pojmů, které jsme si sami vytvořili, že o něm budeme debatovat a přemýšlet. Klíčem k jeho pochopení jsou jen a jen jeho Velikonoce, jeho úplné sebedarování, bláznivá láska k člověku. Znát ho tedy znamená mít na této lásce podíl, zakusit jeho odpuštění na vlastní kůži, účastnit se jeho života. Jen to mi dá nový způsob myšlení a porozumění, kterým i slova o rozvazování a svazování uvidím z nové perspektivy, a ne v protikladu.

Odpuštění hříchů, které otevírá přístup k Otci, je nezvratné. Křest se nedá zrušit. Když byl udělen, zůstává jednou provždy otevřenou branou, ať už ji ve své svobodě využiji, nebo ne. Bůh ale už nikdy nezavře! Mohu se vzdálit, říct ne, ale on už otevřel a církvi dal dar toto otevření zprostředkovávat. Náš křest je tedy definitivním rozvázáním z otroctví, z vazeb na pouhý pozemský život, je otevřením pravého života. Současně je svázáním. Ve křtu dostáváme nejen Otce, ale i bratry a sestry, jsme spojeni s lidmi, kteří pro nás byli ještě včera cizí, stáváme se s nimi jedním tělem. Cesta k Otci je otevřena, a my tak můžeme žít ve svazku jednoty.

Vstupme tedy dokořán otevřenými dveřmi, abychom zakusili, že jsme Božími syny a dcerami, a tudíž i bratry a sestrami, a jen tak mohli vyznat: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“

P. VLASTIMIL KADLEC OMI
 


 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 34 16. – 22. srpna 2022

Festival plný radosti z víry

Celostátním setkáním mládeže v Hradci Králové provedl příběh sv. Pavla. „Vstaň! Udělám z tebe svědka toho, co jsi viděl,“ znělo motto týdne.

celý článek


Kardinál Czerny navštívil Osvětim

Někdejší nacistický vyhlazovací tábor v Osvětimi navštívil s delegací polských biskupů kardinál Michael Czerny 9. srpna – v den 80. výročí smrti sv. Terezie Benedikty od Kříže.

celý článek


Zažehnout oheň poznávání

Na univerzitě, v klášteře, farním pastoračním centru nebo u počítače. Vzdělávat se dá skoro všude. S novým školním rokem se rozbíhají některé pravidelné kurzy.

celý článek


Nebát se psát vlastní příběh

Ti starší z nás pamatují mnohé. Příběhy radostné i ty jiné, zkušenosti draze zaplacené, momenty, o kterých se jen těžko mluví. Jak se ale o nich dozvědět, když babička…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay