Homilie: Křesťan přemáhá svět

Vydání: 2017/36 Do školy s požehnáním, 5.9.2017, Autor: Jiří Mikulášek

Úryvek z páté kapitoly Prvního listu Janova se s ohledem na Bílou neděli, kdy nově pokřtění odkládali bílý křestní oděv, vrací k tajemství křtu, které úzce souvisí s velikonočním tajemstvím Kristovy smrti a zmrtvýchvstání.

Svatý Cyril Jeruzalémský v křestních katechezích popisuje tehdejší způsob udělování křtu a vysvětluje jeho symboliku takto: Každému z vás byla položena otázka, zda věří ve jméno Otce, Syna i Ducha Svatého. Složili jste spasitelné vyznání víry a třikrát jste byli ponořeni do vody a opět jste se vynořili. Tím jste obrazně a symbolicky naznačili Kristův třídenní pobyt v hrobě. (---) V témže okamžiku jste zemřeli a zároveň se narodili. Ona spasitelná voda se pro vás stala hrobem i mateřským lůnem.

Svatý Jan zřejmě naráží na toto křestní vyznání a uvádí jako účinek křtu „zrození z Boha“. Kristovým zmrtvýchvstáním vznikla nová dimenze života, účast na Božím životním principu, kterým je láska. Nejedná se jen o nějaký cit, ale o nadpřirozené přilnutí k Otci, které umožňuje, abychom milovali nejen jeho, ale také bratry, protože jsou jeho stvořením, protože On je miluje. Tato láska musí vzdorovat světu, který chce zneužíváním a posměchem zničit lidskou svobodu. Kdo však věří v Ježíše jako Krista a Syna Božího, je silnější než „svět“ se svým démonickým mocenským aparátem. Křesťan přemáhá svět, který nad ním nemá žádnou moc, a naopak dosvědčuje moc Kristovy lásky.

Nejsme jen nějakými ideologickými stoupenci Krista, ale máme nadpřirozené společenství života Božího z Krista. Apoštol Jan hovoří o tomto tajemství v souvislosti s novým přikázáním vzájemné lásky. Jeho slova by se dala přeložit i takto: „To je vítězství, které přemáhá zlo ve světě, naše bratrská láska, jíž jsme schopni, protože Bůh miluje nás a skrze nás naše bratry a sestry. Papež Pavel VI. to vyjádřil slovy: „Církev je místem největší možné lásky.“

V závěru našeho úryvku se apoštol Jan vrací ke zdroji, z něhož tato láska pramení: Voda křtu totiž dostala svou sílu a moc jen skrze vodu a krev vytékající z otevřeného boku Kristova na kříži. Jako z boku spícího Adama vyšla Eva – první matka všech živých, tak z Kristova boku, když usnul na kříži spánkem smrti, vyšla církev, která je novou matkou všech živých.

Při křtu, když kněz předává bílé roucho, říká: „Bůh tě oblékl v Krista a učinil z tebe nového člověka. Bílé roucho ať je znamením této důstojnosti. A rodiče a přátelé ať tě povzbuzují svědectvím slova i života, abys tuto důstojnost uchoval neporušenou navěky.“ Společenství křesťanské rodiny, farnosti, církve je prostředí, které počínající víru chrání a rozvíjí a kde by měl každý pokřtěný pocítit lásku církve.

Mons. JIŘÍ MIKULÁŠEK

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní



Aktuální číslo 33 11. – 17. srpna 2020

U sloupu Panny Marie

O slavnosti Nanebevzetí Panny Marie požehná kardinál Dominik Duka znovuvztyčený Mariánský sloup na pražském Staroměstském náměstí. Navrácená vertikála proměňuje…

celý článek


Sto let od zázraku na Visle

Polsko si v těchto dnech připomíná významnou událost své novodobé historie. Před sto lety odvrátilo nebezpečí, že po krátké době samostatné existence bude znovu vymazáno…

celý článek


Vidět les jako obraz života

Biskup Martin David, který je od června letošního roku apoštolským administrátorem ostravsko-opavské diecéze, slaví v těchto dnech padesáté narozeniny (viz KT 32/2020).…

celý článek


Na cestě s Marií

Často mluvíme o „životní pouti“. Kam vede? No přece domů. Abychom nebloudili, je dobré čas od času vykonat pouť, která pomůže správně nasměrovat naši životní…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay