Homilie: Křesťan je člověkem rozlišování

Vydání: 2018/25 V kroji za svatým Antonínem, 19.6.2018

V Ain Karim se koná slavnost obřízky. Všichni jednají podle Tóry, Mojžíšova zákona, jak jej zachovává tradice. Ale toto dítě není dítětem pro starou tradici. Toto dítě se má stát prorokem Nejvyššího. Není naplněním zbožného toužebného přání Zachariáše a Alžběty, není jen vymodleným dítětem, nýbrž vyvoleným Jahveho, který jedná, když se naplnil čas spásy.

„Chlapec rostl a jeho duch sílil. Přebýval na pustých místech…“ Za tak prostým konstatováním se skrývá možná bolestná skutečnost, že Alžběta a Zachariáš byli staří a brzy zemřeli. A také proto Jan dospívá v poušti a jeho ducha naplňuje Duch Svatý. „Nechat se proniknout Duchem neznamená ztratit sama sebe, ale najít se ve svém vlastním povolání, které nemůže dát nikdo jiný než sám Duch. Každé skutečné povolání je proto duchovní. Neplatí to pouze pro kněze, řeholníky a řeholnice, ale pro každého křesťana a každou křesťanku. Každý pokřtěný člověk je povolán připravovat Hospodinu cestu v tomto světě.“ (P. Richard Čemus SJ)

V jednom příběhu se vypráví: „Když chlapec ještě seděl doma, dokázal vyprávět o světě mnoha chytrými slovy. Když se vydal na cestu a přišel k první křižovatce, musel opustit první možnost, protože nikdo nemůže jít zároveň po dvou cestách. A postupně musel zanechat mnoho dalších možných cest nalevo i napravo. Jeho slov bylo najednou méně a byla skromnější. Tak stoupal vzhůru. Když už jako muž přišel na vrchol hory, poznal, že údolí a cesty, které minul, leží pod ním jako terasy. V oproštěnosti a umenšování stoupal vzhůru celý život.“

Jan Křtitel se také musel rozhodnout pro cestu života. Nechal v pustině vytrysknout lásku k pravdě. To mu dalo vyrůst k velikosti, v níž se tento divoký muž a poslední prorok nechává naplňovat „nespoutaným Bohem“ a zároveň vyznává: „Já nejsem Mesiáš, po mně přichází ten, jemuž nejsem hoden rozvázat řemínky u opánků.“

Papež František, když kázal o Janu Křtiteli, řekl: „Smyslem Janova života je ukazovat Jiného. (…) Jan se mohl dělat důležitým, mohl říci něco o sobě. Ale cítil, že je jenom hlasem, nikoli Slovem. Takové je Janovo tajemství. Proč je Jan svatým? Protože si nikdy, nikdy nepřivlastnil pravdu. Nechtěl se stát ideologem. Byl člověkem, který zapřel sám sebe, aby vyšlo najevo Slovo. (…) Církev existuje, aby hlásala a byla hlasem Slova, svého Ženicha, který je Slovem. My jako církev můžeme dnes prosit o milost, abychom se nestali ideologizovanou církví. (…) Křesťan musí umět rozlišovat, musí vědět, jak rozlišit pravdu od toho, co se pravdou zdá, ale není jí. Být člověkem rozlišování. A křesťan musí být člověkem, který se umí snižovat, aby Pán rostl v srdci a v duši druhých.“ K tomu lze dodat jen: AMEN!

P. VÍT ZATLOUKAL

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 12 21. – 27. března 2023

Na cestě ke křtu

„Prosme Pána, aby tento vyvolený překonal každé pokušení. Aby byl vděčný za to, že si ho Bůh vyvolil, že se mu dává poznat,“ zazní pátou neděli postní ve farnostech…

celý článek


Neplést si zpověď s psychoterapií

Svátost smíření, duchovní doprovázení a psychoterapie mají jedno společné: jsou to tři způsoby práce s nitrem člověka. Ale děje se to pokaždé jinak. Zpovědnici nelze…

celý článek


Když se náš svět setká se světem Božím

Bůh většinou mlčí. Jen někdy, výjimečně, hlasitě promluví, viditelně se ukáže, prolomí nebesa, pronikne do našeho srdce. Jednou z takových událostí bylo vzkříšení…

celý článek


Jak uspořádat besedu

Byl by zájem a vy máte chuť zorganizovat program se zajímavým hostem pro svou farnost? Jak na to? O zkušenosti s technikou i propagací se dělí pořadatelé přednášek, debat…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay