HOMILIE: Když zpíváme: Dědictví otců zachovej nám, Pane
Vydání: 2023/26-27 Co hlásají velehradské zvony, 27.6.2023
Církevní rok nám opět přinesl svátky našich věrozvěstů. Jistě můžeme říci, že to jsou také svátky naší víry, protože právě kvůli této víře, kterou sami obdrželi jako nejvzácnější dar a kterou chtěli přinést našim předkům a vůbec slovanským národům, byli ochotni zanechat všechno a riskovat všechno. Prostě jít.
Ale co to vlastně je – víra? Jistě, je to způsob, jak poznat nějakou pravdu prostřednictvím někoho jiného, komu věřím. Je ale také nesmírně důležité, co poznávám, tedy obsah víry, obsah toho, čemu věřím. Jsou věci, které poznávám, a mohu vůči nim zůstat neutrální. Nijak nezmění ani neovlivní můj život. To, že mne pan učitel naučí, že 2 x 2 = 4 je sice pravda, ale může mě to nechat v klidu. Mohu však také poznat něco, co ve zlomku sekundy může proměnit můj život.
A zde se dostáváme k jádru věci. Sv. Jan to vyjádřil velmi krásně: „My jsme poznali lásku, jakou má Bůh k nám, a uvěřili jsme v ni. Z toho jsme poznali lásku, že On za nás položil svůj život.“ Toto je ten hluboký, nejhlubší obsah víry: věřím, že Bůh mne nekonečně miluje, a protože tomu věřím, tak je mi jasné, že na jeho lásku je jediná odpověď: láska k němu zase z mé strany. Ale ani to ještě není všechno. Podívejme se na Ježíše – on poznává, že Otec jej nekonečně miluje, a on mu to nekonečnou láskou opět splácí. Ježíš ale vidí, že Otec kromě něj, Syna, miluje také další svoje děti, které stvořil. A tak stejně velkou láskou, jakou jej miluje Otec a on zase Otce, Ježíš miluje nás. Známe to jeho slovo, které zaznělo při Poslední večeři: „Jako Otec miloval mne, tak jsem já miloval vás.“ Jeho láska k Otci se tedy projevuje i tím, že miluje ty, kteří jsou milováni Otcem jako on. A to je právě to, co se týká i nás. „Jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte i vy.“ Láska se stává posláním. „Jako Otec poslal mne, tak já posílám vás.“ Skutečná víra se stává vztahem – je to tedy vlastně láska, je to odpověď na lásku Boha, která k nám přichází jako první a která nás vede k tomu, abychom ji opětovali i darovali dál, aby i ten, kdo dosud neví, že je tak nekonečně milován Bohem, se to dověděl, aby na Boží lásku odpověděl a nechal ji dosáhnout i k těm, s nimiž je v kontaktu
zase on.
Vidíme, že to je způsob, který použil Ježíš. A tento model vidíme aplikovaný na našich svatých bratřích, Konstantinovi a Metodějovi, kteří – uchváceni Kristem, jeho láskou, milují Ježíše a zapalují oheň lásky v srdcích našich předků.
Když zpíváme: „Dědictví otců zachovej nám, Pane!“ víme, že jde o víru. A skutečná víra je toto: uvěřit v Boží lásku, opětovat ji a dávat ji dál. Kéž se nám to, s pohledem upřeným na Ježíše, ale i na naše svaté bratry – Cyrila a Metoděje, stále lépe
daří.
ANTONÍN BASLER, olomoucký pomocný biskup
