HOMILIE: Kdy Bůh vyslyší naše modlitby?

Vydání: 2019/42 Svatovítské varhany poprvé zahrály, 15.10.2019

Nedělní první čtení a evangelium mají celkem zřejmé společné téma: účinnost modlitby.

V prvním čtení je před námi Mojžíš modlící se za vítězství Izraele. V evangeliu zaznívá příměr o neodbytné vdově a nespravedlivém soudci, který má zdůraznit potřebu neustálé modlitby. Příměr, který je zároveň takřka vzorovou ukázkou, že příměry vzaté z našeho světa sice – na základě analogie – cosi pravdivého o Bohu vypovídají (Bůh vyslyší prosby těch, kteří k němu volají ve dne v noci), ale zároveň mohou být – pro svou nedokonalost – i velmi zkreslující (Bůh přeci není lenivý a nespravedlivý soudce, který vyhoví jen pro neodbytnost prosebníků). Avšak jinak – než na základě podobných přirovnání – o Bohu a božích věcech dost dobře hovořit nelze, činí tak i sám Pán Ježíš, a tak je dobré i tomuto jeho příměru pozorně naslouchat.

Říká nám, že jestliže lidé pro neodbytnost (aspoň někdy) prosby druhých vyslyší a vyhoví jim, o co více tak činí dobrý Bůh. Stačí ho tedy neodbytně prosit, a dá nám vše, oč prosíme. Jenže tomu přeci neodpovídá naše zkušenost… Vždyť kolikrát o něco úpěnlivě prosíme, k modlitbě přizveme dva nebo tři v Ježíšově jménu, a stejně se nic nestane. A stává se to nejen tehdy, když prosíme o něco, co není dobré anebo kde je v cestě svoboda druhého člověka – tam si dovedeme nevyslyšení svých proseb ještě zdůvodnit. Ale naše modlitby nejsou často vyslyšeny ani u věcí zjevně dobrých a na lidské svobodě nezávislých (jako prosba o uzdravení nemocného, o odvrácení živelné pohromy či o dostatek vláhy). Jak to, že se najednou Bůh nezastane svých vyvolených a nechává je dlouho čekat?

Pokusů o odpověď na tuto naši zkušenost je jistě celá řada. Problém nevyslyšených modliteb totiž provází křesťany od samých počátků křesťanství. Jednou z odpovědí může být i ono napětí mezi naším očekáváním a způsobem Božího vyslyšení, ne nepodobné napětí mezi příměrem vzatým ze stvoření a Boží skutečností. Jednu z nejuspokojivějších a nejnosnějších odpovědí nám nabízí velikán západní teologie, sv. Augustin: své jednotlivé dary dává Bůh, jak chce, jednou ano, jednou ne, možná podle toho, nakolik je takový dar skutečně k prospěchu dotyčného člověka na cestě k věčnosti, ale jediný dar, který Bůh dá o něj prosícím vždy, je dar Ducha Svatého, protože ten jediný Kristus skutečně slíbil. Dar Ducha Svatého, který je silou Kristova přebývání v nás, silou naší víry, naděje a lásky, silou, která nás samotné má sílu proměnit k lepšímu. Pokud o tento dar budeme neodbytně prosit (klidně jako ta vdova), ten jediný můžeme, bude-li naše srdce otevřené, dostat vždy… A na tom jediném vlastně záleží.

P. JAN HOUKAL

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 33 9. – 15. srpna 2022

Tisíce mladých lidí míří do Hradce Králové

Tento týden v Hradci Králové probíhá dlouho připravované Celostátní setkání mládeže, jež se koná jednou za pět let.

celý článek


Nechat se proměnit na Mladifestu

„Na dovolenou do vlastního srdce“ pozval papež František účastníky letošního festivalu mládeže Mladifest na známém hercegovském poutním místě Medžugorji.

celý článek


Je třeba, abychom je brali vážně

V salesiánské komunitě v Brně-Žabovřeskách se P. Libor Všetula věnuje mladým lidem už deset let.

celý článek


Kam kráčíš, člověče?

Kromě toho, že jsem knězem, jsou rána, kdy kolem druhé nebo třetí vstávám a jdu řídit autobus pražské MHD. Jsem člověk jako každý jiný.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay