Homilie: Kdo pravdu hlásá, ale nežije

Vydání: 2017/35 Pietro Parolin jednal v Rusku, 29.8.2017

Každý týden nebo i každý den prožíváme účast na mši svaté. Opravdu prožíváme? Je naše účast na bohoslužbě výrazem pokorného a oddaného vztahu k Bohu, plného obdivu, úcty, vděčnosti, touhy i bázně? Pokud se o to aspoň snažíme, i když jsme unavení a roztržití, můžeme si být jisti, že se Pán dotkl našeho srdce a něco se změnilo. Nejvíc ubližuje pravdě ten, kdo ji hlásá, ale nežije. Největším nebezpečím lidí, kteří „chodí do kostela“, je prázdná religiozita, obřadnictví bez pokorného vztahu k Bohu. Bohoslužba se může stát jen příležitostí k sebeobdivování a sebeoslavování, při níž vlastně od Boha nic nečekáme, protože se obsloužíme sami, a nic Bohu nedáváme, protože mu nechceme dát sebe.

Vyznáváme se z hříchů, ale běda, když nám někdo nějaký vytkne.

Zpíváme Bohu chvalozpěvy, ale vlastně si chceme jen zazpívat, co se nám líbí. Říkáme: „Slyšeli jsme slovo Boží“, ale nesnažili jsme se do svého srdce zachytit ani jednu výzvu pro náš život.

Ujišťujeme, že máme srdce u Pána, a zatím je připoutáno u tolika přízemních věcí.

Přinášíme oběť Kristovu, ale sami se nechceme stát obětí úplnou a ustavičnou.

Modlíme se Otčenáš, ale nejsme ochotni přijmout za sourozence ani všechny kolem nás v kostele.

Říkáme: „Buď vůle tvá“, ale nechceme se přitom vzdát vůle své.

Zdravíme se pozdravením pokoje, ale nepodali bychom upřímně ruku každému.

Zveme Ježíše do svého nitra, ale nejsme pozornými hostiteli a náš život venku je pak jen nudným pokračováním našich všedních dnů.

Katechismus katolické církve říká: „V eucharistii se Kristova oběť stává také obětí údů jeho těla. Život věřících, jejich chvála, jejich utrpení, jejich modlitba, jejich práce jsou spojeny s Kristovou chválou a modlitbou, s jeho utrpením a prací a s jeho bezvýhradnou obětí, a tím získávají novou hodnotu.“ Kristova oběť, přítomná na oltáři, poskytuje všem generacím možnost být spojeny s jeho obětí. V liturgii tedy jedná především Bůh v Ježíši Kristu a teprve potom člověk odpovídá na Boží volání díkem a chválou Otci spolu s Kristem a skrze něho v Duchu Svatém. Je to dialog od Boha k člověku a od člověka k Bohu. Bůh se dotýká svým působením lidského srdce a otvírá je k Boží chvále a v tomto obnoveném dialogu s Bohem dozrává člověk pro nebe.

Mons. JIŘÍ MIKULÁŠEK

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 39 22. – 28. září 2020

Křesťanské symboly v politice

Symboly jsou pro lidskou povahu důležité, ale u každého z nich musíme mít neustále na paměti, že je pouze pomůckou k pochopení něčeho většího a hlubšího.

celý článek


Libanon: zachováváme si naději

Osm týdnů po masivním výbuchu, který zdemoloval libanonskou metropoli Bejrút a připravil statisíce lidí o přístřeší, do země stále míří mezinárodní pomoc. Místní…

celý článek


Přinuceni k útěku jako Ježíš

V naší době se miliony rodin nacházejí v bezútěšné situaci podobné té, jakou zakoušela Svatá rodina na útěku do Egypta. Upozorňuje na to papež František ve svém poselství…

celý článek


Katolický týdeník mění distributora novin

KT bude od příštího vydání do schránek čtenářů doručovat prostřednictvím své sítě společnost PNS - nikoliv Česká pošta, jak tomu bylo dosud. Správa předplatitelského…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay