Úvodem si připomeňme myšlenku matematika a hlubokého křesťana Blaise Pascala: „Jsou tři druhy lidí: jedni, kteří slouží Bohu, protože ho našli; jiní, kteří ho usilovně hledají, protože ho nenašli; a další, kteří žijí, aniž ho hledají a aniž ho našli. Ti první jsou rozumní a šťastní, ti poslední jsou pošetilí a nešťastní. Ti uprostřed jsou nešťastní a rozumní.“

Navažme na zkušenost vědce, který už v 19 letech sestrojil jako první počítací stroj, a v rámci postního zpytování svědomí se ptejme, jak hluboká, všestranná a pohotová je naše víra a jak opravdově se snažíme prožívat tajemství Ježíšova utrpení a smrti. Víra v záchranný smysl jeho kříže nám propůjčuje novou naději a zbavuje nás všech pochybností a strachu, neboť – jak čteme u Jana – „Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Proberme v duchu závažnější situace života a snadno poznáme, kdy jsme neobstáli před soudem svého svědomí a zároveň před laskavým pohledem Ukřižovaného. Svědomí jako vnitřního soudce nepotřebujeme vytvářet, protože je nám vrozený, a i kdybychom jej přehlíželi, neumlčíme jeho naléhání, abychom konali dobro a vyhýbali se zlu. Nebojme se přiznat ke všemu, co vidíme jako nesprávné, neboť navzdory svým chybám jsme stále předmětem Boží lásky. Neopírejme se o iluze, že jsme řádnými křesťany, ale posilujme se v důvěře v nekonečné Boží milosrdenství. Varujme se „náboženského folkloru“, jak varuje papež František, ale buďme k sobě upřímní. Přiznejme si, že nikdy nejsme tak ideální, jak bychom si přáli, a hledejme svou skutečnou vnitřní tvář.

Každý máme nějakou hlavní chybu, a Kristus na kříži nám chce pomoci v jejím překonání. Právě jeho kříž a naše víra v jeho účinnost nám přináší záchranu a novou naději v našem tápání a nejistotě, v našich slabostech a neurčitém váhání. Bůh se nám zjevuje v Ježíšově oběti jako Zachránce a Vykupitel, ne jako soudce a nemilosrdný mstitel. Soud o svém životě vynášíme každý sám tím, jak žijeme, jak jsou naše skutky naplněny temnotou, nebo světlem, jak všestranně účinná je naše víra. Kříž vynáší soud nad světem, ale zároveň zjevuje sílu a obětavost jediného Zachránce, neboť jeho srdce je nadále otevřeno pro každého, kdo vyzná své hříchy a pokorně prosí o jejich odpuštění. Podobá se studni, která obsahuje léčivou, oživující vodu. Proto je namístě otázka: Je Bůh se mnou spokojen? Nebo je z mého života a neúčinné víry zklamán? Zapomínám na jeho lásku, která mě stále provází? A co udělám proto, abych prohloubil svůj život podle zásad evangelia, nedopouštěl se hrubých chyb a žil naplno ze síly svátostí zprostředkovaných církví? Pak se nám vrátí do srdce pokoj, obnoví se náš vnitřní řád a budeme patřit mezi rozumné a šťastné svědky Boží lásky.

P. MILOSLAV FIALA OPraem.