HOMILIE: Jsme hvězdy na nebi a květiny na louce

Vydání: 2020/46 Na Bílou horu pro smíření, 10.11.2020

Nikdo na světě nemá takový úsměv jako moje malá neteř Stelinka. Je jí pět. Má Downův syndrom. Extra chromozom navíc. A s ním dostala extra porci radosti.

Stelinka žije naplno v přítomném okamžiku. Co naplno – na sto deset procent! Z obyčejných maličkostí dokáže udělat oslavu. Když táta přinese z obchodu nákup, má z toho doslova Vánoce. Vytahuje z tašky jednu věc po druhé a s nefalšovaným nadšením volá: „Jééé, mrkev! Jééé, salát!“ Jako by právě dorazila zásilka z Nové Kaledonie. Takovou radost měl snad naposledy Hospodin při stvoření světa, když na své dílo zálibně pohleděl a viděl, že je to dobré: „Jééé, žirafa kordofanská! Jééé, mokrýš střídavolistý!“

Stelinka má obrovský cit pro druhé a moc jí na nich záleží. Jednou její asistentce nebylo dobře. Stelinka to svým šestým smyslem vytušila a celé dopoledne se od ní nehnula na krok a hladila ji. Chtěla ji utěšit. Kdo se staral o koho? Kdo koho učil?

Sedím venku, ve tmě, a přemýšlím o Stelince a mnoha malých i velkých človíčcích, jako je ona. Jak je to s těmi talenty a dary. Sám mám dva doktoráty – a trochu se za to stydím. Protože si nejsem jistý, jestli dokážu druhým přinést za týden tolik radosti jako moje malá neteř za jediný den. To já jsem „jinak obdarovaný“ a ve škole soucitu s druhými jsem věčný začátečník. Kolik blízkých příležitostí k milosti jsem nevyužil! Kolik svých darů nechal ležet ladem…

Se zatajeným dechem se dívám na nebe poseté hvězdami. Je tam totiž velkými písmeny, aby to přečetl i slepý, napsaná odpověď na mou otázku, jak to s těmi hřivnami je: „Každá hvězdička svítí, jak umí.“ Jsou hvězdy malé a velké, blízké a vzdálené. Některé svítí krátce, jiné tak dlouho, až to překračuje meze naší fantazie. Každá z nich má jinou barvu. A září ze všech sil.

Ty hvězdy jsme my. Máme mnohé dary. O některých víme. Některé teprve objevíme. Nikdo nebyl ošizen. Ale především jsme (a máme se den za dnem stále více stávat) darem pro druhé. Kéž bychom svítili! Kéž bychom z toho, co jsme přijali, velkoryse a beze strachu rozdávali druhým! Kéž bychom dokázali každý večer v tichu pokleknout a s radostí poděkovat Dárci za hřivny, za život, za dobrou ženu, manžela či přítele…

Jsme hvězdy na nebi, květiny na louce. A nebeský Pastýř a Zahradník zná každou z nich jménem.

P. KAREL SKOČOVSKÝ, kaplan ze Zábřehu

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 26 21. – 27. června 2022

Do služby se chystá 11 novokněží

Od soboty je brněnská diecéze bohatší o tři kněze a jednoho jáhna. Tento víkend následují kněžská svěcení v Olomouci a Českých Budějovicích. Další bude 2. července…

celý článek


Rodinný poklad církve

V lednu letošního roku papež František jmenoval učitelem církve Ireneje z Lyonu. Hlavní přínos tohoto světce z 2. století podle příslušného dekretu spočíval v tom,…

celý článek


I přes bouřky zažíváme milost

Poslední květnový den si želivská kanonie premonstrátů zvolila nového opata. Stal se jím čtyřicetiletý P. TADEÁŠ RÓBERT SPIŠÁK OPraem.

celý článek


Vysoká inflace jako mor společnosti

Inflace se po dlouhé době vynořila z temnot, kam ji svět v osmdesátých a Česko v devadesátých letech zahnaly, a ztěžuje nám zase život.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay