Homilie: Jít Bohu naproti
Vydání: 2018/41 Otevřenost na synodě, 9.10.2018
„Co musím dělat, abych dostal věčný život?“ To je otázka. Koho z nás by to nenapadlo? To je věc, která nás, křesťany, odděluje od mnoha nevěřících.
Věříme, že smrt není konec, ale že život bude pokračovat. V možnosti Boží blízkosti, krásy, lásky a harmonie. A v neposlední řadě i ve společnosti našich blízkých. Není divu, že takový život je pro nás přitažlivý a chtěli bychom jej získat. Ale ouha – ono to nebude tak snadné. Nestačí dodržovat přikázání. Ježíš ukazuje, že laťka věčného života je nastavena vysoko. Velmi vysoko. Nevěříte? Kdo z nás dokáže jít, všechno prodat a jít to rozdat chudým? Když Ježíš jednoznačně říká, že bohatý člověk těžko vejde do Božího království. Společně s tím mladíkem musíme zesmutnět. Nemůžeme se spasit vlastními silami, protože jsme všichni příliš slabí.
Naštěstí Ježíš pokračuje a ukazuje svým učedníkům, jak to s tou spásou vlastně je. To, co je pro nás lidi nemožné, je možné pro Boha. To se mnohým nelíbí. Znamená to totiž vydat se Bohu do rukou s vědomím, že bez jeho milosrdenství nemáme šanci. Také to znamená s Bohem spolupracovat. To, že dodržování přikázání nestačí, neznamená, že se můžeme na to, co nám Bůh říká, vykašlat. Spolupráce s Bohem není ale jen něco nedělat, ale především něco dělat. Milovat Boha a bližního. To je daleko těžší, než jen dodržovat Desatero. Vyžaduje to tvořivost a vlastní nasazení.
Dále to znamená pevnou důvěru v Boha. Obrazně řečeno – je to sázka na jednu kartu, která se nazývá „Boží milosrdenství“. Tuto kartu ale nedržíme v rukou my, ale Ježíš. A my věříme, že ji vynese, až před něj v bráně Božího království předstoupíme. Ne v postoji opovážlivého spoléhání se, ale v postoji důvěrného spolehnutí se na někoho, koho celým svým srdcem opravdově milujeme.
Učedníci to však v tuto chvíli ještě nechápou. A naprosto hloupě se zeptají: „My jsme všechno opustili a šli jsme za tebou, co z toho budeme mít?“ Nepochopili, že spása není obchod a že jim Bůh nic nedluží. Ježíš je ale nekárá, ale ujišťuje, že Bůh je dobrý: „Stokrát víc vám dá.“ Nejde o počet, ale o výraz Boží štědrosti. Právě to se učedníci potřebují naučit – že Bůh je štědrý, a jestliže mu člověk vyjde naproti, tak se ukáže veliké Boží milosrdenství.
Nejtěžší pro nás tedy je: vyjít Bohu naproti. Svým životem, svými postoji, tím, co děláme, tím, jaké vytváříme vztahy, tím, jak projevujeme lásku, jak odpouštíme, jak dokážeme být štědří a nezištní. Ano, jsme slabí, ale vycházet naproti Bohu můžeme každý den mnohokrát. Jsme dostatečně tvořiví na to, abychom přišli na konkrétní kroky?
P. ROBERT BERGMAN
Sdílet článek na:
