HOMILIE: Ježíš se za nás zaručil. Jednou provždy
Vydání: 2019/2 Tři králové vyrazili do ulic, 8.1.2019
Svátkem Křtu Páně završujeme intenzivní období vánočních slavností oslavujících velikost lásky Boha, který sestoupil mezi nás a doslova se jedním z nás i stal. Toto Boží ztotožnění se s námi však jde ještě dál: Ježíš se kvůli člověku staví do společného zástupu s ostatními hříšníky, ač on sám se pro zlo nikdy ani na vteřinku nerozhodl a byl tak uchráněn hříchu, i když se ho ďábel snažil svést.
Kristův křest nás vede k zamyšlení, kam až je schopná Boží láska ke stvoření a ke „svému“ člověku zajít – jak neustále posouvá hranice, jen aby nám lidem byla blíž. Janův křest je jen dalším logicky nezbytným krokem. Znovu jako by se nás dotknul advent – Izaiášova vize zmiňovaná prvním čtením znovu připomíná nutnost odstraňovat překážky, které mezi lidmi vybudovaly jejich vlastní hříchy. Pýcha člověka, jež namlouvá světu i sobě, že záleží jen na něm, na jeho síle, odvaze, vědění, na majetku a v dnešní době i na společenských a politických kontaktech a mediální „zručnosti“, jež dovede i z titěrného „úspěchu“ udělat hnedle velkou „událost“ – to vše v něm samém zcela spolehlivě ničí lásku, přátelství a vědomí sounáležitosti. A spolehlivě tak zamlžuje či dokonce znevěrohodňuje Cíl, ke kterému má člověk putovat, aby prožil naplněný život. Takoví křiklouni jsou vždy nejvíc slyšet – jejich prázdná slova plní první stránky novin a v posledním čase se s nimi setkáváme nejenom za pultíky na politických shromážděních, ale bohužel i na místech, odkud má být hlásáno slovo Boží.
Ježíš se nezařadil do zástupu „spravedlivých“, kteří nepochybně byli u řeky Jordánu také a dívali se skrz prsty na onu chátru, kterým však už Jan stačil změnit život, když ukázal, že z každé bídy skutečně vede cesta. Ježíš na Janovo charismatické dílo navázal celým svým životem. Ukázal, jak důležitá je spolupráce na oné Pánově vinici, na kterou byli oba posláni, každý sice s odlišným, přesto však nezastupitelným úkolem. U Jordánu nestáli proti sobě dva konkurenti, ale dva skuteční bratři. To je důležité memento, ze kterého by inspiraci měla čerpat především naše domácí církev, když se v ní dnes bohužel stále zřetelněji prosazuje autoritativní rozměr síly místo bratrské sounáležitosti a vědomí, že jde stále o jedno: aby člověk nalezl sebe sama, své štěstí, naplnění a spásu v Bohu, protože jiné cesty není...
Ježíšova oběť lásky na kříži změnila všechno. Na břehu Jordánu se z lásky a zcela dobrovolně ztotožnil se slabostmi všech lidských pokolení – a chladná logika světa ho za to právem odsoudila a pověsila na dřevo kříže. A přesto dnešní lidé, včetně křesťanů, stále znovu a znovu jednají „rozumně“ podle svého zdání: snaží se nadbíhat zlu a vyjednávat s ním, názorově podléhat ukřičené většině, mít snahu zavděčit se jí nebo uzavírat různá hříšná spojenectví s elitami tohoto světa, jen aby si pojistili jakousi mlhavou budoucnost. I s touhle lidskou bídou dneška se Ježíš u Jordánu ztotožnil. Nabídl cestu, kterou je On sám. Zaručil se za nás totiž jednou provždy.
P. RADEK MARTINEK
Sdílet článek na:
