HOMILIE: Ježíš se nevydal na poušť sám
Vydání: 2022/10 Ve jménu Božím, zastavte se!, 1.3.2022
Liturgie nám k první neděli postní předkládá pokušení podle Lukášova evangelia.
Tři pokušení – chléb, moc a vrchol chrámu – se stanou okolnostmi, za nichž bude Ježíš pokaždé vyzván k volbě mezi dvěma nabídkami: zda se spolehne na Otce, nebo se rozhodne pro světský mesianismus. Jedná se o pokušení, která se budou v Ježíšově životě neustále opakovat. Jsou klamavou nabídkou nebrat život takový, jaký je, nepřijímat zkoušky, omezení, udělat něco a nenechat budoucnost jen tak „napospas“ Bohu. V podstatě jde o opakování prvního pokušení, které je popsáno v Genesis: ukazovat krutého a žárlivého Boha, jenž nemá v lásce náš život a naše štěstí. A takhle je to pokaždé, když přicházejí zkoušky – nakolik se spolehneme buď na Boha, nebo sami na sebe.
To samé zažil Ježíš až do krajnosti na kříži: podlehnout dožadování, aby sestoupil z kříže a dokázal tím své mesiášství, aby všichni uvěřili, nebo dál důvěřovat Otci a být souzen jako ten, koho Bůh opustil? Stejně i my bychom s domýšlivostí, že tak by bylo snazší věřit, často chtěli, aby Bůh odpověděl podle našeho očekávání. Kolikrát ve svém životě Bohu nedůvěřujeme, máme strach a chceme ho donutit jednat. Bojíme se, že nás nakonec zklame a nějak podvede, a tak přistupujeme na ďáblovu nabídku. Máme strach z Boha a právě to ďábel chce.
Představme si, že by Ježíš sestoupil z kříže – pak by nevstal z mrtvých. On ale požehnání zmrtvýchvstání obdržel, protože důvěřoval Otci. Stejně se mění i náš život, když důvěřujeme Bohu, když se nebojíme být na něm závislí, když se učíme hledět do budoucnosti přimknutí k jeho příslibu, aniž bychom se nechali ovlivňovat přítomností.
Bůh nás ve zkouškách nikdy neopouští. Ježíš se vydal na poušť plný Ducha Svatého, nikoli sám. My si myslíme, že jsme sami, ale vždycky je tu Duch Svatý, který nás podepírá. Duch není vanutím, které odhání zkoušky, je naopak silou, která nám dává navzdory zkouškám neutéct, upevňuje naši naději. Proto ve zkoušce vzývejme Ducha Svatého, abychom neutíkali. A stejně jako Ježíš používejme v odpověď na ďáblovy návrhy Boží slovo: vezměme za své to, co říká, protože Bůh je věrný svým příslibům. Spolehněme se na Boží pomoc a důvěřujme Božímu hlasu.
Proto církev nabízí tři klasické postní skutky, abychom se naučili nebýt závislí na tom, co jíme, na tom, co můžeme udělat, a na tom, co máme: půst, modlitba a almužna nám pomáhají být závislí na Bohu.
P. ALVARO GRAMMATICA, představený komunity Koinonia sv. Jan Křtitel
Sdílet článek na:
