HOMILIE: Ježíš se neleká našeho hněvu

Vydání: 2019/29 Rekordní a misijní konference, 16.7.2019

Kardinál Tomáš Špidlík jednou zmiňoval zajímavý zážitek. Přijel k nim na návštěvu cizí kněz. Prostředí ho velmi oslovilo, zvláště silentium (mlčení). Básnil o něm několik dní, až už místní začalo napadat, že by ho host mohl konečně začít i sám zachovávat. Netrvalo však dlouho a návštěvník svůj pobyt ukončil, silentium nevydržel. V tichu zřejmě najednou zůstával sám se sebou. Možná začal slyšet otázky, jež jindy přehlušoval činností. Mohlo v něm začít vřít něco nepříjemného. Kontakt s prostředím, které se liší od našeho běžného a funguje na jiných principech, zkrátka jitří emoce.

Když dnes v evangeliu čteme známý úryvek o pohoštění Ježíše u Marty a Marie, dokážeme se do situace velmi dobře vžít, zvláště do Marty. Vidíme jednání Marie často právě z jejího úhlu a Ježíšovu reakci míváme tendenci přijímat jen z poslušnosti. Ježíš tu ale nerozhoduje o tom, zda má přednost modlitba, nebo činnost. Odpovídá v podstatě jen na vnitřní stav Marty – na její hněv, pocit nespravedlnosti a přesvědčení, že sama jedná správně. Měla plno práce s obsluhou, možná nestíhala, něco se nedařilo, sestra jí nepomohla, přestože mohla. To už pak člověku začnou pochodovat nervy.

Ježíš reaguje úplně klidně. Překvapivě nestaví Marii a Martu proti sobě. Obě má stejně rád. Svou odpovědí spíše Martu učí řešit podobné situace klidněji a pravdivěji. Radí jí, aby se starostmi nenechala tolik pohlcovat, aby na sebe pohlédla jeho očima. Zároveň potvrzuje naslouchání Marie jako legitimní cestu. Martu nezavrhuje ani ji s Marií nesrovnává. Spíše jí ukazuje, jak by se mohla na své priority podívat s nadhledem. Pokud během celé návštěvy Martu ani slovem nepokáral, že něco nestihla, a situace se až do jejího výpadu jeví naprosto idylicky, pak tu spouštěčem hněvu není ani Ježíš, ani Marie, ale Martina představa o tom, jak má vypadat pohostinnost. Rozčiluje ji, že nenaplňuje, co by sama naplnit chtěla. Nevidí, že po ní Bůh uštvanost nechce.

Hněv v nás vyvolává kdeco a leckdy ho odnese někdo, kdo nese vinu jen zdánlivě. Ježíš dnes ukazuje, že náš hněv zvládá. Nenechá se vyprovokovat ani nás neodsoudí. On ví, co se v nás odehrává, a s našimi emocemi si nezahrává. Musíme mu k rozhovoru ale dávat příležitost – stejně jako Marta a Marie. Kdy jsme Boha „pozvali“ naposledy na nějakou delší návštěvu, kdy jsme po delší čas naslouchali jeho slovu? Když nás pak při tom něco rozhněvá, nemusíme se bát mu to předložit. V našich vnitřních bouřích nás určitě nenechá samotné.

P. AMBROŽ ŠÁMAL OPraem.

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 40 27. září – 3. října 2022

Svatováclavská přilbice v Římě

Bohoslužba v bazilice sv. Petra a slavnostní koncert. Svatováclavské oslavy pořádají Češi v Římě každoročně, do letošní podoby se promítlo i české předsednictví…

celý článek


Santiniho chrám stojí na Zelené hoře 300 let

Kulturním i duchovním programem vyvrcholily o víkendu na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou oslavy 300 let od posvěcení chrámu sv. Jana Nepomuckého.

celý článek


Církev v době velkých změn

Jako církev máme stále hledat Vzkříšeného také za hranicemi vlastní instituce i představivosti, a tím tyto hranice neustále rozšiřovat a otevírat – zdůraznil Mons.…

celý článek


Přibývá lidí s depresí a úzkostí

Psychiku lidí poznamenala pandemie i válka na Ukrajině, stále roste počet pacientů s depresí, úzkostmi, sociální fobií i propadem sebedůvěry. Podle JAROSLAVA ŠPÁCE z…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay