HOMILIE: Ježíš nás vybízí k inventuře zvyků

Vydání: 2021/35 Církev prosí za Afghánistán, 24.8.2021

Každá oslava, i oslava té nejvznešenější myšlenky, mívá rozměr, na který se dá sáhnout. Tím zpravidla bývá jídlo. Oslavy mívají rozměr duchovní a mívají také rozměr, který můžeme označit jako hmotný. Lidem jde o to, aby vytvořili společenství – ať už společenství myšlenky, anebo společenství stolu.

Každé společenství se řídí pravidly. Ta mají pomáhat, aby se dané společenství rozvíjelo a rostlo. V evangeliu slyšíme, jak Ježíš kritizuje pravidla, která se dostala do náboženské praxe Izraele z vůle člověka. Tato pravidla nepomáhala k růstu společenství, naopak společnost štěpila a ubližovala jí.

Bude dobré použít přirovnání, které nám pomůže pochopit Ježíšova slova. Každá řeka má koryto a břehy. Břehy jsou potřeba. Pomáhají k tomu, aby řeka fungovala, jak má, aby přiváděla vodu a zavlažovala, aby se po ní dalo plavit, aby byla užitečná, ale také bezpečná. O břehy je potřeba se starat, je potřeba je zpevňovat. V okamžiku, kdy to opomeneme, hrozí záplavy a povodně. A co říční koryto? I o to je potřeba se starat, je potřeba je prohlubovat, čistit od nánosů a naplavenin. Jinak řeka nebude splavná, postupně se zanese a stane se z ní bažina. V bažině se život nerozvíjí, naopak bažina život ohrožuje.

Řeka tedy potřebuje péči a naše lidské společenství potřebuje pravidla. Ovšem pravidla vedoucí k rozvoji osob i společenství.

„Podání předků“ funguje i dnes. A funguje v našich životech, aniž bychom si to uvědomovali. Všichni známe výzvy: „Musíš se chovat takhle! To se tak nedělá!“ Nebo: „Co by tomu řekli lidi!“

Vývojem se z lidských ustanovení stává to, čemu se říká diktát módy – aby člověk vypadal tak, jak se to očekává. Aby jeho chování bylo možné zařadit do „škatulky“. Tento způsob uvažování je zvlášť rozšířený mezi mladými, člověk musí být „in“ nebo jak se říká „cool“. Protože když není a nemá ten správný mobil nebo správné tričko se správnou značkou, řeknou mu: „Ty jsi mimo. Ty jsi out!“ Tyto tlaky bývají velmi silné a člověk musí být osobností, aby se dokázal vzepřít a nestal se otrokem tohoto diktátu.

Ježíš nás vybízí, abychom udělali inventuru zvyků, tradic a abychom si položili otázku: „Vím, proč zachovávám tuto určitou tradici? A pomáhá mi tato tradice být blíže Bohu a bližnímu, nebo je to naopak bariérou, která mě odděluje?“

ThLic. MAREK HLÁVKA, farář ve Veverské Bítýšce

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 38 14. – 20. září 2021

František, poutník v srdci Evropy

„S Marií a Josefem na cestě za Ježíšem“ provází Slováky papež František na své 34. apoštolské cestě. Na Slovensko přiletěl v neděli 12. září a zdrží se až…

celý článek


Příběh první české světice

V pozdním létě roku 921 skončila na Tetíně pozemská pouť přemyslovské kněžny Ludmily rukama najatých vrahů. Proč se tak stalo, jak místo jejího mučednictví vypadá…

celý článek


Nikdo se nemůže izolovat

Přinášíme plné znění projevu papeže Františka k politickým a společenským představitelům a diplomatickému sboru v zahradě Prezidentského paláce v Bratislavě při…

celý článek


Vtáhnout je do chodu domácnosti

Je u vás běžné, že děti si doma po sobě uklízí, že se podílí na domácích pracích – a to bez odmlouvání a samy od sebe? S největší pravděpodobností budete patřit…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay