HOMILIE: Jednota mezi učedníky jako odlesk Boží slávy

Vydání: 2022/22 Farní pouť pěšky i na vodě, 24.5.2022

Dnešní neděle nás bohoslužebně přenáší do oněch deseti dnů mezi nanebevstoupením Pána Ježíše a sesláním Ducha svatého. Učedníci spolu s Marií a ženami čekali na vyzbrojení mocí z výsosti, na Utěšitele, který se stane silou Kristovy tajemné přítomnosti v církvi, křesťanství i v srdcích lidí. A jelikož právě církev by se měla stát vnímatelným prostředím Ježíšovy přítomnosti a jeho působení, slyšíme dnes z evangelia slova z Kristovy řeči na rozloučenou zacílená právě na ni.

Jednota mezi učedníky, o kterou Syn prosí Otce a pro niž se zasvěcuje, má být všem lidem vnímatelným odleskem Boží slávy. Při pohledu na ni mají být všichni – uvnitř i mimo církev – povzbuzeni ve víře, že je Bůh, že je dobrý, že Ježíš je Božím Synem a že láska je nejvyšší hodnotou. Proto staří církevní otcové církev nazvali „skutečným tělem Kristovým“, zatímco eucharistii „tajemným“: na církvi by totiž měla být Boží přítomnost vnímatelná i lidem, kterým ještě nebyl dán dar víry, zatímco v eucharistii a ostatních svátostech je Kristus zakusitelný až prostřednictvím víry.

K záměně terminologie, co je pravým a co tajemným Kristovým tělem, došlo začátkem vrcholného středověku. Důvodem byly teologické diskuse a následné vyznání katolické nauky o přepodstatnění, Kristovy reálné podstatné přítomnosti pod způsobami chleba a vína v Nejsvětější svátosti. Nicméně – s trochou nadsázky viděno – záměna pojmů může také naznačovat, že postupem času se Kristova přítomnost ve svátostech stala vlastně vnímatelnější a pochopitelnější než v církvi. A to je opravdu na pováženou.

Jedním z důvodů je právě i nejednota mezi křesťany. Ta církev bohužel provází od samých prvopočátků, jak svědčí novozákonní listy. Přesto jednota mezi křesťany je něčím, co má být jednou ze základních charakteristik křesťanství. Jednota ve víře, naději a především v lásce, která pak může dát sílu laskavě překonávat všechny spory vyplývající z naší porušenosti a slabosti.

Nejednota křesťanstva a v mnohém i nejednota uvnitř naší katolické církve je tedy smutným faktem. Však také naše okolí nám dává jasně najevo, že i toto je jedním z důvodů, proč není schopno spatřit na nás odlesk Boží slávy.

Stav lidské stránky církve jako celku není v moci nikoho z nás změnit (a vlastně ani nikoho z lidí, protože spory a rozdělení může nakonec překonat jen Boží zázrak). V nějaké moci je pouze nepatrná částečka, v níž žijeme – například naše farnosti či společenství. Tam je naším úkolem s Boží pomocí přispět k Boží slávě i snahou o jednotu. A to jde opravdu jedině láskou, jež jako jediná má sílu přikrýt množství hříchů a sporů.

Zda toto nezůstane frází, záleží na každém z nás.

P. JAN HOUKAL, duchovní správce u Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze

 



 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 26 21. – 27. června 2022

Do služby se chystá 11 novokněží

Od soboty je brněnská diecéze bohatší o tři kněze a jednoho jáhna. Tento víkend následují kněžská svěcení v Olomouci a Českých Budějovicích. Další bude 2. července…

celý článek


Rodinný poklad církve

V lednu letošního roku papež František jmenoval učitelem církve Ireneje z Lyonu. Hlavní přínos tohoto světce z 2. století podle příslušného dekretu spočíval v tom,…

celý článek


I přes bouřky zažíváme milost

Poslední květnový den si želivská kanonie premonstrátů zvolila nového opata. Stal se jím čtyřicetiletý P. TADEÁŠ RÓBERT SPIŠÁK OPraem.

celý článek


Vysoká inflace jako mor společnosti

Inflace se po dlouhé době vynořila z temnot, kam ji svět v osmdesátých a Česko v devadesátých letech zahnaly, a ztěžuje nám zase život.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay