HOMILIE: Jedním z úkolů křesťana je zprostředkovávat naději
Vydání: 2021/6 Řeholníci si připomněli svůj den, 2.2.2021
Biblická čtení této neděle jsou krásná. V evangeliu zaznívá další svědectví o Kristových zázracích, doplněné momentem jeho modlitby, v prvním čtení Jobův vzdech nad marností života, v epištole Pavlovo vyznání, že hlásání evangelia samo je mu již odměnou.
Především první čtení možná mnohým z nás jakoby promluvilo ze srdce. „Což nejsou svízele údělem člověka na zemi, dni jeho jako dni nádeníka?“ sténá Job, prototyp všech (nevinně) trpících. Tíže života, i při vší jeho kráse, je někdy natolik velká, že člověk vnímá hlavně ji, zvlášť když s sebou přináší bolest těla i duše. To člověka deptá, že může až ztratit víru nebo chuť žít dál.
Kniha Job ještě nepřináší jednoznačnou odpověď na otázku po smyslu utrpení, jen chválí Joba, že ani tak nezlořečil Bohu a nepřestal být spravedlivý. Odpověď přináší až kříž Pána Ježíše, který veškerou bolest naplňuje svou přítomností.
Ale jak se stane přítomností i v naší bolesti? I o tom mluví evangelium. Jestliže jeho svědectví o Kristových zázracích jsou zároveň obrazy uzdravení duše člověka, platí to zvlášť pro chvíle její nemoci. Ne snad ve smyslu skutečné nemoci psychické, ale ve smyslu všech neméně skutečných bolestí duše, malomyslnosti a bezradnosti. Pán Ježíš chce uzdravit duši člověka, dolehne-li na ni kříž, který ona už neumí unést, pod nímž padá a ztrácí naději. Uzdravit třeba tím, že dá zakusit útěchu větší než jakákoli bolest. Anebo že dá člověku vidět na životě i to dobré a krásné. Že znovu najde víru, naději a smysl života, lásku.
Byla-li nám dána křesťanská víra, jsme pozváni o útěchu své duše usilovat. Nejde totiž jen o nás, nýbrž i o všechny kolem nás. Vždyť jedním z nejkrásnějších úkolů křesťana, i slabého a hříšného, je dávat, zprostředkovávat naději, ukázat na Krista. A toho můžeme být schopni, jen když sami Boží útěchu, která dává naději, zakusíme.
Že může mít tragické konce, nedáme-li druhému naději, ukazuje zkušenost. Jednu takovou příznačně zachytil ve filmu Hosté Večeře Páně Ingmar Bergman: přibližně dvouhodinový film představuje jeden den, neděli, v severské vesnici začátkem zimy. Hlavním hrdinou je luteránský pastor Tomas, zmítaný smutkem a pochybnostmi, ten den navíc silně nastydlý. Po smrti jeho ženy se mu zcela zhroutil svět a učitelka Marta, která ho miluje, ho více obtěžuje, než těší. Po bohoslužbě v takřka prázdném kostele za ním přichází do sakristie rybář Jonas, otec několika malých dětí, zmítaný depresemi a strachem. Vše Tomasovi řekne a čeká od něj útěchu. Ten ho vlídně vyslechne, ale místo útěchy mu začne vyjevovat své vlastní pochybnosti a temnoty, až nakonec zcela vyzná svou ztrátu víry. Jonas odejde. Tomas se začne připravovat na další bohoslužbu, nasedne do auta a mrazivou krajinou jede do vedlejší vsi. Cestou však zpozoruje u řeky skupinu lidí, zastaví a najde na zemi zastřeleného Jonase s puškou v jeho vlastní ruce…
P. JAN HOUKAL, farář u Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze
