HOMILIE: Jako by existovaly dva světy

Vydání: 2020/17 Kdy na mši svatou do kostela?, 21.4.2020

Jako by existovaly dva světy. Někdy zdánlivě totožné, jindy zcela rozdílné. Tím prvním je svět, v němž žiji svou představu Boha a považuji se za blízkého přítele Ježíše. Věřím, že rozumím jeho plánům, vím, jak by se mělo vše odvíjet, jak je to nejlepší, jak se mu to líbí. Znám politicko-společenské i náboženské poměry světa, kde žiji, znám obstojně Písmo a jeho příběhy, znám „církevní provoz“. Mám tu nejlepší vůli přispět k tomu, co je dobré a správné. Sice jsem z toho úsilí někdy unavený, protože je toho na mě moc, ale věřím, že stojím na správné straně a že Bůh požehná všemu, co budu dělat…

Ale teď? Jsem zcela zklamaný a naštvaný na Boha i na Ježíše, kterému jsem věřil, že je Mesiášem. Taková potupa a výsměch. Přitom nás měl vysvobodit z toho, co je naší tragédií, především od politické nadvlády a od těch, kdo kazí náboženství. Po takovém krachu už skutečně nechci mít nic společného s tou jeho „skupinkou“. Ti lidé jsou sice z toho, co se stalo, také úplně vedle, ale protože mají strach svobodně a hrdě odejít, jsou zalezlí, a navíc se utěšují řečmi jakýchsi žen o prázdném hrobě…

To je svět učedníka Kleofáše a jeho kamaráda, který není jmenovaný možná proto, aby si tam každý mohl doplnit své vlastní jméno. Svět, který nám nemusí být až tak vzdálený. A právě do tohoto světa zklamání, nespokojenosti a ukřivděnosti vstupuje neznámý poutník. Jeho názory jsou zajímavé, protože právě ten největší důvod, proč jsme na cestě domů, tedy potupnou smrt Mesiáše, používá jako klíč k pochopení Písma. Vypráví nesmírně poutavě, nechce se nám přestat naslouchat, ale za co nás, Bože, zase trestáš, že zrovna teď už je večer, zapadá slunce, a on vypadá, že chce jít ještě dál? To ho máme pozvat k sobě, aby viděl, jak se teď na nás budou dívat doma? Na nás, před několika dny nadšené poutníky do Jeruzaléma, kde mělo všechno vyvrcholit, a dnes smutné hrdiny zklamané z Boha a vůbec ze všeho?

U stolu vše probíhá zcela obvykle. Pozvaný vezme chléb, pomodlí se nad ním, láme jej a podává. „Vtom se jim otevřely oči a poznali ho.“ V tuto chvíli pro ně začíná jiný život. Odehrává se sice ve stejných kulisách jako doposud, ale ve zcela odlišném světě. Otrávenost, vyčerpání a útěk ze společenství jsou v mžiku překonány. Učedníci putující do Emauz vidí očima víry. Zklamání se mění v radost tak velkou, že se o ni musejí podělit s druhými. Jako svědci naplnění Písma se tmou noci vracejí plni nadšení do společenství, odkud ráno odešli.

Pán Ježíš se i dnes připojuje k těm, kdo o něm hovoří a kteří jej zvou do svého domu.

VOJTĚCH CIKRLE, brněnský biskup



 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 4 19. – 25. ledna 2021

Nemluvit nebeským nářečím

Jak přinášet Ježíšovo poselství dnešním lidem? „Jak se k nim dostat, jak k nim mluvit, aby nám rozuměli? Ano, jak k nim mluvit, aby nám rozuměli?“ trápilo už před…

celý článek


Začalo očkování nejzranitelnějších

Mezi prvními naočkovanými proti covidu-19 byli minulý týden lidé s mentálním a kombinovaným postižením z charitního Domova svaté Rodiny v Praze-Liboci, ale nejen tam. Jak…

celý článek


Kde křesťané spolupracují

Jak se ve vaší službě daří spolupráce křesťanů? Zažíváte při ní jednotu? Na prahu Týdne modliteb za jednotu křesťanů jsme se zeptali aktivních věřících z různých církví.

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay