Vydání: 2023/17 30 let Adopce na dálku, 25.4.2023

Když se zaposloucháme do evangelia této neděle, můžeme si uvědomit, že ovce, o kterých se hovoří a které představují Boží lid, jsou ohrožovány dvojím způsobem: zvenčí, třeba těmi vlky, a proto se na noc zahánějí do ovčince; a zevnitř, že se k nim dostane zloděj, který je chce zabít. Tato nebezpečí jsou stále aktuální, protože i dnes jsme ohrožováni zvenčí od různých nepřátel církve, ale i zevnitř, když se objevují různí nepraví pastýři a falešní proroci. Nebylo by ale dobré pochopit to tak, že vlastně žijeme ve stálém ohrožení, a žít v neustálém strachu. Správný postoj je vědět realisticky o různých nebezpečích a svodech, dobře rozlišovat (jak nás k tomu často vybízí i papež František), ale hlavně se pevně držet Dobrého Pastýře, který přišel, jak říká evangelium, „abychom měli život, a abychom ho měli v hojnosti“.
Ovce přečkají noc v bezpečí ovčince, ale ráno musí na pastvu. A k tomu je důležitý pastýř, aby je vyvedl, našel pro ně pastvu a vodu, chránil je a večer je opět zavedl do bezpečí ovčince. Pastýř je tedy bezpodmínečně nutný. Proto o neděli Dobrého Pastýře máme prosit o nové dobré pastýře, kteří budou mít podíl na Ježíšově službě, který chtěl svoji starost o ovce svěřit už od apoštolů v každé době ochotným služebníkům. Tito budou mít vždy své chyby a nedokonalosti, zároveň ale budou odvádět kus poctivé práce.
V Janově evangeliu je zajímavé, že dalším místem, kde se hovoří o ovčinci (řecky – dvůr) a vrátném, je scéna z veleknězova dvora, kam se po Ježíšově zatčení vloudí i Petr a třikrát (jednou z toho na dotaz „služky vrátného“) svého Mistra zapře. Přesto není Ježíšem odepsán, ale zanedlouho po trojím vyznání lásky bude pověřen, aby pásl Ježíšovy ovce i beránky.
Žijeme v době, kdy se na pastýře z různých stran převážně útočí. A tak bych chtěl biskupům, kněžím, jáhnům a ostatním pastýřům srdečně poděkovat za jejich službu. A všechny věřící vyzvat k modlitbě za nová svatá pastýřská povolání.
Nedávno papež František konstatoval, že se „před námi otevírá nové církevní období, které vyžaduje zamyšlení také nad službou kněze, kterého si už nemůžeme představovat jako osamělého pastýře, uzavřeného ve své farnosti“. Kněz je pastýřem pro sobě svěřený lid a uprostřed svého lidu. A tím lidem jsou nejen ti, kteří přijdou na bohoslužbu, ale všichni v jeho farnosti. Synodální proces společného naslouchání Bohu nám může pomoci toto pochopit a přijmout.