HOMILIE: Dobrý pastýř nás proměňuje svátostmi
Vydání: 2019/19 Svatý otec v zemi růží, 7.5.2019
Čtvrtá neděle velikonoční je nazývána nedělí Dobrého pastýře a je dnem, kdy se zvlášť modlíme za nová kněžská povolání. V evangeliu čteme každý rok jednu část Kristovy řeči o sobě samém jako o dobrém pastýři. Tato metafora, snad všem dobře pochopitelná, krásně vyjadřuje dobrotivou péči Pána Ježíše o nás lidi.
I když jsme letos neslyšeli o pastýři, který vyhledává své ovečky, nosí je zpět a dává za ně svůj život, i v dnešním kratičkém úryvku byl ústřední motiv vnímatelný: „Já je znám, ony jdou za mnou, já jim dávám věčný život.“ A protože právě ve svátostném kněžství Kristus, jediný skutečný Dobrý pastýř svých ovcí, zanechal jednu z důležitých forem svého „pastýřování“, modlíme se za nová kněžská povolání právě dnes.
Kněží často nejsou svatějšími a lepšími než ostatní křesťané (jak ostatně ukazují celé dějiny i současnost církve), v tom Dobrému pastýři podobní leckdy opravdu příliš nejsou. Ale stávají se i tak jeho nástrojem – především když vysluhují svátosti, z nichž většina je na svátostné kněžství přímo vázána. Platí to zvlášť o eucharistii a smíření (ale i o pomazání nemocných, biřmování a svěcení), které nemůže vysluhovat nikdo jiný než ten, kterému (jako biskupovi a knězi) byla svátostí svěcení dána „svátostná moc“.
Svátosti jsou vrcholnou formou Kristovy přítomnosti mezi námi, podivuhodným naplněním jeho slibu „hle, já jsem s vámi až do konce světa“. To už zakoušeli raní křesťané, když svátostem dali krásné jméno mystérion („tajemství“, Boží přítomnost, před kterou je třeba „zmlknout“). Skrze svátosti nás Dobrý pastýř Kristus proměňuje, posiluje a naplňuje milostí. Proto jsou právě ony největším projevem jeho pastýřské péče o nás: dávají nám sílu „slyšet Boží hlas“ a nenechat se „vyrvat z Kristových rukou“, Boží sílu k následování Pána Ježíše i v dobách všech možných soužení, trápení a pronásledování (jak jsme četli ve druhém čtení), sílu k víře, naději a lásce, sílu k radosti. Kristus ve svátostech působí s jistotou, protože jeho přítomnost v nich není vázána na nějakou lidskou sílu, ale na Boží moc (to je ono scholastické ex opere operato). Proto ani slabost a hříšnost kněze vysluhujícího svátosti nemůže Kristovu přítomnost zničit – ta je totiž přítomností Zmrtvýchvstalého. Může ji sice různě zahalit, ale zničit ne, což je veliká útěcha pro všechny, kteří svátosti přijímají, ale i pro kněze samotného.
Jelikož „žeň je bohatá, ale dělníků je málo“, je opravdu dobré se modlit, aby ti, které Pán Ježíš volá stát se nástroji jeho „pastýřování“, na tento hlas slyšeli a šli za ním. Je dobré se modlit i za ty, kteří, nehodní toho, již svátost kněžství nesou: aby ve své překrásné službě „kněžování“ vytrvali. Dobří, aby dobrými zůstali, a špatní, aby se obrátili. Abychom tak všichni v síle přijímaných svátostí byli stále více „jedno“ s dobrou vůlí Boží.
P. JAN HOUKAL
Sdílet článek na:
