HOMILIE: Co je to moudrost?
Vydání: 2021/41 Světová synoda začíná, 5.10.2021
Při čtení biblických textů bohoslužby slova dnešní neděle nás napadne, co je to moudrost? Svatopisec knihy Moudrosti se touto otázkou podrobně zabývá. Tato kniha byla dříve připisována králi Šalomounovi, svatopisec pocházel pravděpodobně z Alexandrie a byl to zbožný Žid. Je určena vladařům a králům. Myšlenky jsou velmi blízké těm, které zaznívají v evangeliích.
Co je to tedy moudrost v biblickém pojetí? V žádném případě se nejedná o nějaký způsob vychytralosti. Moudrost má vztah k Bohu. Vždy mě oslovovala ikona, na níž Panna Maria drží na klíně Ježíše a pod tímto výjevem je nápis: „V klíně Matky sedí Otcova Moudrost.“ Ježíš je zde nazýván Moudrostí. Pravá Boží moudrost je zapsána ve dvou knihách: v díle stvoření a v Písmu svatém. „Nebesa vypravují o Boží slávě (...) Do celé země vychází jejich hlahol, až na konec světa jejich slova“ (Žalm 19,1 n).
Druhou knihou, v níž se setkáváme s Boží moudrostí, je list Židům: „Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč. Proniká až k rozdělení duše a ducha“ (Žid 4,12). Boží slovo má úžasnou sílu. Lidé ovšem opustili tuto moudrost, a tak zavládla moudrost lidská. U Židů se nazývala zákonem, ne tím, který dal Bůh; u Řeků se nazývala filozofií.
A do této situace přichází Ježíš Kristus. Učí nás, co je pravou Boží moudrostí. Přichází za ním mladý muž, který se vyptává, co má dělat, aby dosáhl věčného života. Na to Ježíš odpovídá poukazem na Boží zákon: „Znáš přikázání: nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i matku“ (Mk 10,19). Po jeho odpovědi „To všechno jsem zachovával od svého mládí“ na něj Ježíš pohlédl s láskou: „Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ (Mk 10,20).
Jde o evangelní radu a jistě Ježíš nechce, aby se jí řídil každý člověk. Ale nedovolme, aby nás cokoliv oddělilo od Krista. Mládenci nabízí tuto skvělou možnost – a i když věděl, že tuto nabídku odmítne, přesto se na něj s láskou podíval.
Přemýšlím často nad tím, jaká to byla úžasná síla, která vedla mladé muže či ženy, aby následovali Ježíše. Sv. Antonín zaopatřil svou mladší sestru nezbytnými finančními prostředky, rozdal majetek po rodičích a odešel na poušť. Co vedlo sv. Bruna, který měl před sebou skvělou kariéru, že všechno opustil a odešel do pustiny v savojských Alpách? Sv. Pavel napsal za všechny: „Láska ke Kristu nás vede.“
Mons. EMIL SOUKUP, plzeňský diecézní penitenciář
Sdílet článek na:
