HOMILIE: Být tak muškou na Kristově rameni

Vydání: 2020/24 Návrat Mariánského sloupu, 9.6.2020

První brigádu v životě jsem měl v zahradnictví. Počáteční naděje, že budu ve skleníku sklízet okurky a rajčata nebo přesazovat sazenice, dostala brzy na frak. Majitel mě první den dovedl na okraj velkého pole, kde rostlo zelí. V záplavě plevelu nebylo ani vidět. Dostal jsem motyčku a za velkého dusna začal pomalu vracet jednu hlávku za druhou na světlo Boží…

Ježíš je v dnešním evangeliu v podobné situaci. Je Otcem poslán na svět, do určitého prostředí, času, konkrétních rodinných a společenských vazeb. Jaká byla jeho vize? I on jistě měl plně lidské sny a plány. Po nějaké době, kdy žil ve společenství se svými učedníky, uzdravoval, osvobozoval, a hlavně kázal, začal logicky přitahovat pozornost. Tvořil se dav. Přál bych si být muškou na Ježíšově rameni, abych viděl do tváří konkrétních lidí v „zástupu“. Co viděl? Muže a ženy opuštěné, zraněné, vysílené. Třeba ale i radostné, kteří jen hledali společenství, povzbuzení k ještě větší radosti. A také ty, kterých se nikdo nebyl ochoten ujmout, možná i takové, kteří si ho přišli prohlédnout jen pro zábavu nebo aby mohli na patřičných místech referovat. Označili byste tento shluk lidí jako „žeň“? Není to spíš směska? Anebo kamenitý podzol? Díky, Bože, že nás tak hezky nazýváš!

Když už bych byl onou muškou, chtěl bych vidět ještě jeden pohled, ten Ježíšův. Co v něm bylo? Jak tyto lidi viděl? Vzhledem k tomu, co hned nato říká a dělá, byl pohnut lítostí, třeba i zaslzel (byť se říká, že chlapi nepláčou). Ježíš si to mohl dovolit. Věděl, že jeho všemohoucnost se nevztahuje na moc „opastorovat“ všechny jednotlivce v Izraeli. Nestihl fyzicky obejít všechny opuštěné a uzdravit všechny nemocné. A ani to nebyl jeho úkol. Základem Ježíšovy všemohoucnosti byla důvěra v Otcovu všemohoucnost. Možná vzhlédl k nebi a řekl: „Otče, jsou tvoji, dej mi sílu, ať můžu udělat, co je v mé kompetenci.“

Následuje další důležitá skutečnost. Ježíš nezapomíná, že je obklopen apoštoly. Dává jim tu největší důstojnost tím, že je zve ke spolupráci na „žni“. Klíčové je, kterým slovem to dělá. „Proste.“ V jakém stavu je naše nitro ve chvíli, kdy prosíme? Ve stavu nedostatku. S pokorou přiznaném nedostatku.

Jestliže pravdivě prosíme, uvědomujeme si omezenost vlastního rezervoáru sil, potenciálu času, ohraničenost našich možností. To nás může vést dvěma směry. Tím prvním je: „jsem v pasti.“ Mohu tlačit, vytloukat na Hospodinu splnění své prosby. Druhým je odevzdanost. Tímto směrem se vydal Ježíš. Otče, jsou tvoji…

P. HYACINT PAVEL KUCHTA OPraem.

 

 

 

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 16 13. – 19. dubna 2021

Co nám covid dal a vzal

Jak se pandemie podepisuje na životě církve a samotných věřících? Přibylo online přenosů bohoslužeb, na řadě míst se lidé aktivněji zapojili do služby.

celý článek


Oltář z Brna se stěhuje do Říma

Minulou středu byla zahájena demontáž obětního stolu v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně na Petrově. Poté 1,1 tuny těžký oltář, jehož autorem je řezbář, sochař…

celý článek


Pastorace je možná i ve virtuálním světě

Originální způsob, jak se i za pandemie setkat s dospívajícími ze své diecéze, nabízí mohučský biskup Peter Kohlgraf. V neděli 18. dubna odpoledne se za nimi vydá do online…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay