HOMILIE: Být nástrojem Kristova navštívení
Vydání: 2021/7 Bratrství je lék na krizi a rozdělení, 9.2.2021
V evangeliu dnes před námi stojí malomocný. Člověk na smrt nemocný, pro nebezpečnost své infekční nemoci vyloučený ze společnosti živých, ze společenství Izraele, bez možnosti účasti na bohoslužebném životě, člověk nečistý. Ve Starém zákoně to byl levitský kněz, který měl za úkol posoudit, zda dotyčný skutečně je, či není malomocný – a na základě toho ho prohlásit za čistého, či nečistého, nevyobcovat, či vyobcovat. V Novém zákoně Kristus, Boží Syn, přichází a malomocné zázračně uzdravuje a očišťuje. Tím opět projevuje svou mesianitu a Boží moc, nemocného vrací zpět do běžného života pozemského i náboženského, zachraňuje ho pro věčnost. Uzdravení malomocného s sebou přináší odpuštění hříchů, dává zakusit Boží dobrotu.
Na rozdíl od Kristových současníků, již ve světle evangelia, nemůžeme samu nemoc chápat jako trest za hřích (což neznamená, že by v některých případech trestem za hřích či jeho důsledkem být nemohla). Nemoc je především projevem poruchovosti stvoření a naší porušenosti. Je však stále situací, do níž chce Pán Ježíš sestupovat, aby v ní učinil zázrak nejdůležitější – uzdravení nemocné duše, odpuštění hříchů.
Nemoc je vždy něco nepříjemného. Čím těžší a delší je, tím větší znepříjemnění života přináší. Může život přímo ohrožovat, nemocí život zpravidla i končí. Nemoc je ne-mocí nad tělem (a někdy i duchem). Často s sebou přináší bolest, někdy až nesnesitelnou. Nemoc je těžká, zvlášť přijde-li nečekaně, předčasně či zákeřně.
Přesto se může stát požehnáním, jak o tom svědčí nejen evangelium, ale i mnozí nemocní. Vždyť jak často slyšíme, že nemoc někoho dovedla k mnohem větší pokoře, k vědomí křehkosti života, jak je obklopen Božím tajemstvím, jak není v naší moci zdraví si vynutit ani naplánovat. Nebo jak teprve nemoc přivedla mnohé k vděčnosti za život vlastní i druhých. Ohrožení života vede často k novému, lepšímu uspořádání hodnot a priorit v něm.
Tyto věci, které může člověk v nemoci prožít, jsou formy setkání s Bohem. Jsou to formy Kristova navštívení, jeho uzdravujícího slova a doteku, jež by bez naší ne-moci, našeho malo-mocenství možná ani nenastaly.
Nemoc tak může vést ke skutečnému obrácení se člověka k Bohu, neboť zvlášť duši nemocného otevírá Kristovu tajemnému navštívení. Ne snad jen proto, že člověk pochopí, že v Bohu má nakonec svou jedinou naději, ale i proto, že nemocí a utrpením dospívá k limitům sebe samého, kde již začíná Bůh.
Nemoc a bolest mají bohužel i svou nejodvrácenější stránku, totiž sílu člověka uzavřít do sebe a učinit ho sobeckým. Pán Ježíš to naštěstí ví, proto zvlášť rád navštěvuje nemocné, proto se skryl i do zvláštní svátosti – pomazání nemocných.
Vzpomeňme na to vše, až budeme nemocní. Mějme vždy soucit s nemocnými, a nakolik můžeme, staňme se třeba i nástroji Kristova navštívení…
P. JAN HOUKAL, farář u Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze
