HOMILIE: Bůh se rozhodl být s námi
Vydání: 2019/51-52 Oslavme ten „tajemný svátek“, 17.12.2019
Čtvrtá neděle adventní je vždy už v bezprostřední blízkosti vánočních svátků a má své zvláštní kouzlo. Den, respektive večer, na který se snad každý člověk těší celý rok, je opravdu za dveřmi. Poslední hodiny adventní doby nás dělí od radostných okamžiků každoroční připomínky narození našeho Pána a Spasitele – a současně nás vedou k uvědomění si druhého příchodu Kristova na konci časů. Obojí je důležité a krásné, protože každé očekávání je nadějeplné, a proto útěšné. Bůh se skutečně stal člověkem, jedním z nás, a znovu přijde, neomešká se. Spolu s prorokem Izaiášem se můžeme zamýšlet nad jménem majícím krásný výklad a smysl: Emanuel, tj. Bůh s námi. Izaiášovo prorocké oznámení nepřináší jen jmenné označení Božího Syna, ale předkládá i věroučnou radostnou pravdu, že v Božím Synu bude s námi Bůh. A stalo se tak. V plnosti času se narodil Mesiáš, Emanuel,Bůh s námi. A prorok Izaiáš v tom navíc vidí znamení – něco to znamená, na něco to ukazuje. Bůh bude přebývat mezi lidmi. To má hluboký význam a opodstatnění. Bůh nic nedělá zbytečně. Jestli se rozhodl být s námi lidmi, má to důvod. Tím se začíná naplňovat Boží plán spásy. Nezůstává jen u slov a zaslíbení.
Svatý apoštol Pavel se ve svém listu Římanům dotýká jedné důležité aktuality dnešního života církve. Nelze věnovat pastoraci a duchovní péči jen těm už získaným bratřím a sestrám pro Krista. Samozřejmě je nemůžeme zanedbávat, avšak záběr Kristova zájmu o spásu všech lidí je mnohem širší, týká se všech národů. Tato velkoryse rozevřená Ježíšova náruč je nám pobídkou, abychomneulpěli jen na svém malém hřišti, trávníku či pískovišti. Lidská sídliště kdekoli na světě a rozsáhlé kraje, kde se naši bližní pohybují, jsou místy velkých příležitostí. K nim máme misionářsky jít, je evangelizovat a katechizovat, neboť k tomu jsme dostali milost apoštolského poslání.
Adventní příprava na Vánoce je spjata s krásnou představou, zbavenou jakékoli nadsázky: s příchodem Mesiáše-Spasitele nebude už nikdy žádný člověk sám, opuštěn. Opravdu tomu tak bude, když i po osobních dramatech (která prožil i spravedlivý muž Josef) vezmeme své bližní k sobě. Nemusí to hned znamenat, že se nastěhují do naší, ne vždy prostorné domácnosti. Josef vzal svou ženu k sobě, aby všem bylo jasné, že se k ní hlásí, že se za ni nestydí, že za ní a o ni stojí. Naše současné přijímání našich bližních po vzoru sv. Josefa není ničím jiným než ochotou zastat se jich, stát při nich, nestydět se za ně, mít je rádi. Potom se zřetelně uskutečňuje Boží plán spásy. Spasený a vykoupený člověk jako účinný nástroj v ruce Boží touží po tom, aby byli spaseni a vykoupeni i ostatní, ba všichni lidé.
JAN BAXANT, biskup litoměřický
Sdílet článek na:
