HOMILIE: Bůh není věčnou samotou
Vydání: 2023/22 Noví kněží do služby, 30.5.2023
V dějinách vztahu Boha a člověka rozpoznáváme, že Bůh není věčnou samotou, že dokonce ani nemůže být jedinou osobou. Protože tím, jak se v dějinách zjevuje navazováním svobodných vztahů s člověkem, ukazuje zároveň i to, že Bůh sám v sobě musí být vztahový. Jeho vztahy navenek jsou projevem jeho niterných vztahů. Bůh vstupuje do vztahů z lásky, a tedy svobodně – a svobodu odpovědi člověku také ponechává. Protože mu jde o odpověď lásky. Dokonce platí, že vykoupení a spása je vlastně v plném slova smyslu osvobozením člověka. Svobodu můžeme uplatnit v daru lásky. A v daru své svobody z lásky nachází člověk smysl svého bytí – například v manželství, řeholním životě, kněžské službě, ale i v mnoha jiných dobových podobách solidarity, charity, života nejen pro sebe, ale i pro druhé.
V prvním čtení této neděle se ocitáme v situaci, kdy lid nevydržel čekat na Mojžíše, než sestoupí s deskami smlouvy z Boží hory, a selže tím, že si vyrobí sošku býčka. Býček měl sloužit jako podnož Hospodinových nohou. Jako jakési ujištění – ano, zde je Bůh přítomen, zde se mu můžeme klanět. Ale právě v tom je onen hřích – v pokusu stáhnout si Hospodina k sobě na zem, mít ho stále k dispozici a jakoby si ho vodit na provázku. Ne, Bůh je suverénní Pán a já jen mohu čekat, až se rozhodne sestoupit, vyslyšet mě a požehnat. Dnešní čtení je o znovuobnovení smlouvy. Ovšem předpokladem je touha lidí po této obnově, uznání své chyby. Hospodin uzavírá smlouvu tak, že zjevuje sám sebe, jako „Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný“.
Druhé čtení nás pak přenáší do novozákonní doby. Čteme je patrně kvůli poslední větě, která je Pavlovým pozdravem: „Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi!“ To není ani tak vhled do vnitřního života Boží Trojice, ale výpověď o tom, jak se jednotlivé osoby zjevují v dějinách spásy. Ježíši je připsána milost. Můžeme říci, že jde o nezasloužený dar nového života, který dostáváme v Ježíši Kristu propůjčený, nová existence zakotvená v tom všem, co pro nás vykonal. Otec je spojen s láskou. Právě láska je to, z čeho žijeme. Otec je ten Milující, který se dává skrze Syna a v Duchu Svatém. A právě Duchu Svatému je připsáno společenství (koinónia). Jeho přítomnost je jasně patrná tam, kde lidé vytvářejí jednotu společenství. Kde projevují neustálou vůli budovat společné vztahy a spojovat rozdíly.
Boží Trojice je obrovské tajemství. Ale její objevování, snaha poznat toto úchvatné tajemství, znamená, že člověk poznává také sám sebe. Protože pokud nás Bůh stvořil jako svůj obraz, pak hledání originálu je i nalezením ideálního obrazu.
P. ŘEHOŘ ŽÁČEK OPraem, duchovní správce farnosti Praha-Řepy
