23.–29. dubna 2024
Aktuální
vydání
17
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

HOMILIE: Bůh nás zachraňuje, abychom nežili sami pro sebe

16. 8. 2022

|
Tisk
|

P. DAVID VOPŘADA, kanovník-penitenciář Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě

Vydání: 2022/34 Festival plný radosti z víry, 16.8.2022

Izaiáš v 6. stol. př. Kr. napomínal Izraelity, že se nemohou stáhnout sami do sebe a nárokovat si Boha jen pro svůj národ a ty ostatní znevažovat tím, že je budou nazývat „psi“. Bůh shromáždí všechny národy, nejen jeden národ. A navzdory tomuto příslibu, že každý bude moci spatřit Boží krásu, nádheru a vznešenost, slyšíme, jak v evangeliu pokládají Ježíši otázku: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ Mysleli, že spása se týká jen vyvoleného národa, nedovedli si představit, že by Bůh mohl být tak velkorysý, že spásu nabídne úplně každému.
A Ježíš tam říká něco, co židovské posluchače muselo šokovat a možná i bolet: „A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království.“ (Lk 13, 22–30). To je církev, shromážděná ze všech národů, církev neomezující se na jeden národ, jedno území, ale povolaná ze všech ras a jazyků na zemi. Každému národu je zdarma nabídnuto, aby měl účast na spáse nejprve přislíbené Izraeli. V Ježíši Kristu Bůh nabízí spásu všem. Jednotlivcům i národům.
Co to ale ta spása je? Dnešním slovem „záchrana“. Od čeho nás má Bůh zachránit? Od všeho, co nás odděluje od Boha, co nám brání přijít k němu a žít s ním, od všeho, co člověka ničí a přivádí ke zhoubě. Ale spása není jen „od“, ona je hlavně „k“. Bůh nás zachraňuje, abychom nežili jen sami pro sebe, ale měli společenství s Otcem i s bratřími a sestrami skrze Krista v moci Ducha svatého. Spása, záchrana, to znamená moci se účastnit života Nejsvětější Trojice, protože Otec nás zachraňuje od nicoty – tím, že do nás vlévá svůj, Boží život.
Spása-záchrana je veliká milost. Kdyby nás Bůh chtěl spasit bez nás, jistě by Kristova oběť určitě stačila. On ale chce na naší záchraně s námi spolupracovat, protože s námi nejedná jako s otroky, ale nazval nás přáteli. Nechce lidstvo zachraňovat jako nějakou trosku, ale chce v něm probudit život. A proto nakonec nežijeme sami, ale v církvi. Neuzavíráme se do nějaké výlučné duchovnosti, ale spolu s ostatním lidem Božím jsme na cestě, zde a s nimi a pro ně se učíme, jak náš život přetvořit, aby to už nebyl život nanic, pro nicotu, ale život ke spáse a společenství s Bohem a bližními. A k tomu Bůh vytváří různé situace, aby spásu přinesl dalším a dalším. „Barbarské“ kmeny sice ve 4.–6. století zničily Řím, ale tyto národy dříve nebo později poznaly Boha a Krista. Díky této krizi přišla moc kříže do nového prostředí. To dává mnoho naděje i dnes, kdy s „duchovním gravitačním zákonem“ Juliány z Norwich můžeme vyznat: „Bůh je dobrý a vše nakonec dobře dopadne.“
Je málo těch, kdo budou zachráněni? Ježíš na to neodpovídá, ale říká: „Ty se vydej úzkou branou. O tebe jde. Tohle není jen nějaký příběh, tady se vypráví o tobě a na tobě záleží.“

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou